Je květen roku 2008 casino Telč já, a Petera Dráb. dva lidé, který se náramně v casínu baví, a přitom to ze začátku našeho seznámení s Petrou nevypadalo. Došlo k němu o pár hodin dříve právě v Casínu, Petra tam přišla s kamarádem, kterého jsem znal, a, tak jsem se s ni-mi zapovídal, a je pravda Petře jsem se ze začátku moc nelíbil přišel jsem jí arogantní, namyšlení, a taky prý dětinský, a ani mě Petra ne-přišla kdovíjak sympatická, vlastně mi Petra na první dojem přišla pro-tivná, jenže uběhlo pár hodin od seznámení, a já začal být Petře sym-patický zatímco protivný jí začal být kamarád se, kterým přišla, a jeli-kož mě začal být zmiňovaný kamarád protivný také jsme se s Petrou nakonec bez něho odešli ,když odešel naštvaný domů, a jak, už jsem povídal náramně jsme se s Petrou bavili navíc Petře se podařilo v casí-nu vyhrát na automatech slušný finanční obnos, takže jsme v Telči začali vymetat hospody, bary, a jelikož byl víkend, tak jsme nakonec jeli k ní do Brna. Kde pak strávím tři dny, ařkoliv bych měl být po víke-ndu ve škole místo toho se miluji, až utahání s Petrou, a musím přiz-nat, že na to, jak jsme se v první chvíli s Petrou nemuseli si nakonec dost dobře v posteli rozumíme.
v září roku 2012 jsem vařil jako kuchař v nemocnici v Jihlavě, jelikož jsem dojížděl do Jihlavy z Telče, musel jsem vždy brzo vstávat na smě-nu, a, tak jsem chodíval na autobus přes takový menší lesík ve 4:00 ráno Vosky tak se lesíku říká tehdy v roce 2012, tam ještě nebyla svě-tla, takže tam byla takhle brzo ráno tma, nic příjemného chodit tam po ránu sám to vám povídám, a právě, když jsem jednou v září roku 2012 ráno Voskami procházel, tak se to stalo, abyste chápali kousek ode mě se začaly ozývat zvuky, jako kdyby někdo škrtil psa, tak to znělo, ale co to bylo doopravdy to netuším neboť nebylo moc vidět, avšak jistě vím, že se mi ten zvuk nelíbil, a říkal jsem si hlavně, ať se to nerozběhne ke mně. V tu chvíli jsem si přál být úplně na jiném místě hlavně, abych, už byl od místa kde se to odehrálo, takže se mi hodně ulevilo, když jsem z Vosek kdy vyšel, a nic mě tam nepřepadlo, a já se tak tomu později mohl zasmát.
V prosinci roku 2018 kdy, už jsem se naplno věnoval herectví, neboť kromě rolí v televizi, už jsem točil seriál Pavel Dorotka historky ze života v kterém jsem pochopitelně hrál hlavní rolin zároveň se ujal režien a vlastně celkově byl seriál pod mojí taktovkoun tak právě v prosinci roku 2018 jsem se rozhodl pro hudební videoklip. Můj první hudební videoklip ve kterém jsem zpíval, a kromě zpěvu jsem k písni napsal i text písně co nese název (láska není jednoduchá věc) pokud se ptáte kdo se ujal kamery tak můj kamarád Šebi, který i sestříhal podařilo se mi ho totiž opět přemluvit. Samotná píseň, a sní videoklip vyšla na silvestr zmiňovaného roku 2018. vzbudila myslím docela ve-lký ohlas především okolí Telče, a zatímco jedni si píseň oblíbili druzí mě skrz píseň posílali do horoucích pekel, ale na to, už jsem si skrz tvorbu zvykl. Ostatně kontroverze je prý ta nejlepší reklama.
Jsme v roce 2015 je léto, a já s kámoškou Táňou popíjíme v Telči v době folkového léta, suprově se bavíme, avšak zažijeme jednu nehez-kou situaci, ta se odehraje jeden den zmiňovaného léta zhruba něco po půlnoci, tehdy běžím do nonstopu pro něco malého k jídlu, a ká-moška na mě čeká kousek od zmiňovaného nonstopu. Je to jen chvil-ka co na mě musí počkat, avšak i to stačí, protože v tu chvíli co jsem v nonstopu jí začne obtěžovat opilý pobuda co šel zrovna kolem, ten pobuda, jak jsem říkal opilý začal kamarádku otravovat, a pak ji doko-nce dal facku naštěstí se nic dalšího nestalo, protože už jsem přiběhl kamarádce na pomoc, a ten opilec se dal na útěk, když jsem mu dal pěstí, ale těžko říct, jak by to dopadlo, kdybych kamarádce na pomoc nepřiběhl možná ji chtěl znásilnit, nebo jinak ublížit naštěstí jsem, ja-ko rytíř ve zbroji přispěchal na pomoc, a statečně kamarádku zachrá-nil před dotírajícím opilcem, a jako rytíř jsem dostal i odměnu, když mi kamarádka Táňa dala pocítit rozkoš. Ano pomiloval jsem se stá-ňou.
V historii lidstva najdete spoustu umělců, kteří si změnili své jméno, ať, už třeba z důvodu nějakého vyznání, nebo třeba proto, že byl někdo z jejich příbuzných, už slavný, a ten dotyčný, tak nechtěl být v jeho stínu, nebo se vyvarovat srovnání s ním, nebo třeba pro změnu neměl, tak zajímavé jméno, a proto si je změnil na jméno zajíma-vější, aby víc upoutal i mě bylo kdysi doporučeno změnit si jméno, nebo teda spíš to byla ráda, bylo to někdy začátkem roku 2017, už jsem měl za sebou menší herecké zkušenosti, ale našli se tací, kterým se nezdálo Jak se jmenuji jméno Pavel Dorotka se jim nezdálo dostateč-ně umělecký, změň si jméno navíc umělecké říkali mi tehdy, a, však já sám jsem nikdy neměl v plánu si změnit jméno mě se líbí být Pavlem Dorotkou, a tak jestli se někdy proslavím, tak jako Pavel Dorotka, a ne pod jiným jménem to vážně ne.
V době studentských let, jsem většinou domů z Třeště do Telče jezdil na stopa, avšak párkrát jsem udělal výjimku, a jel domů autobu-sem či vlakem, a obzvlášť dva dny v dubnu roku 2008 jsem rád, že jsem jel domů vlakem, protože v jeden krásný slunečný den v dubnu jsem jel právě vlakem, a kousek ode mě seděla krásná holka jejíž jméno znělo Adéla Vo. Chodila též na učňák do Třeště stejně jako já, znal jsem jí totiž od vidění, chodila tehdy s jedním klukem z Telče ta-kový machýrek, ale zpět do vlaku. Nenápadně po Adéle pokukuji jsem však po chvilce odhalen to, když jsi Adéla všimne mého zájmu o ní, a tak si zbytek cesty povídáme, ale nebyl bych to já kdybych druhý den nešel znovu na vlak, a mám štěstí Adéla jede taky ve vlaku, však toho moc nenamluvíme, protože se s Adélou pomiluji vášnivě na záchod-cích ve vlaku pravda nebylo to přímo ideální, ale prostě vášeň nás oba pohltila, musel jsem prostě Adélu co nejdřív pomilovat, a, tak jsem jí pomiloval. Tehdy ještě jezdili ty staré vlaky, takže záchody drnčeli ostošest zvlášť, když jsme s Adélou vykonávaly skvělý sex, který byl s Adélou moc příjemný.
Po rozchodu s Hanou v lednu 2008, jsem poznal další holku co mě upoutala. Přesněji mou pozornost jmenovala se Věra, a byla o rok starší než já, a chodila také na učňák do třeště, pravda na jiný obor, ale to nehrálo roli bylo totiž zřejmé, že jsme se jeden druhému zalíbili, ale bylo to dlouho spíš jen takové pokukování, protože vždyc-ky, když jsme se potkali tak jsme se na sebe pousmáli, a to bylo asi tak všechno. Nevím proč nikdy jsem neměl problém holku oslavit, ale při setkání s Věrou jsem byl nervózní, přitom bylo zřejmé Věře jsem se líbil, ale prostě to bylo jen pokukování jeden na druhého vše se změnilo, až v březnu 2008 na diskotéce v Mrákotíně, tehdy jsem tam viděl Věru, Jak se líbá nějakým klukem, a, když pak ten dotyčný kluk odešel, tak se stalo něco zvláštního, prostě mě ta nervozita přešla, a ještě ten den jsem v jednu na té diskotéce sbalil prostě, když jsem uviděl, jak se tam líbá s nějakým frajerem, tak mě ta nervozita přišla a já neměl problém jí oslovit, ale tak vás ani nepřekvapí, že jsem se s Věrou pomiloval, a to hned několikrát, když láska z toho nebyla pros-tě nakonec jenom o sex.
V létě roku 2014 jsem měl možnost se naučit střílet z luku, jak, už z knihy víte v roce 2014 jsem chodil s Lídou, a právě díky Lídě jsem měl možnost se lukostřelbu naučit. Abyste chápali u nás Telči v létě v pa-rku je možnost si zastřílet z luku na terč, a Lída právě léto roku 2014 měla brigádu na lukostřelbě v Telči v parku, a jelikož chtěla, abych tam trávil brigádu sní s radostí jsem to přijal.Dodnes vzpomínám na chvíle, kdy jsme spolu s Lídou v lukostřelbě soupeřily pochopitelně pokud tam zrovna nebyli lidé co si za střelbu zaplatili my s Lídou jsme střelbu platit nemuseli musím, ale uznat i Lída dobře střílela, jí porazit nebylo vůbec lehké, avšak o to nešlo v první řadě bylo důležité, že jsme tam s Lídou byli spolu dva lidi do sebe zamilovaní, dva lidé kteří se tehdy milovali nadevše, protože, když milujete je to skvělé pokud je vaše láska opětována, ale zpátky k lukostřelbě Lída tam měla třítýdenní brigádu, a já s ní na brigádě byl celou dobu, takže střílet z luku jsem se naučil dost dobře dovoluji si tvrdit, a navíc mě to dost bavilo.
Je třeba říci vážně nemám rád pavouky. Podle mě jsou hnusný, jen když si na ně vzpomenu, a proč vám o tom povídám, protože další příběh se pavouků týká. Bylo to v červnu roku 2008, byl jsem u zná-mého doma u něho na mejdanu, a jelikož mejdan končil pozdě večer, tak, už mi domů nic nejelo, a pěšky jsem to měl do Telče daleko, takže jsem se rozhodl u známého u kterého byl mejdan, že u něho přespím. To jsem, ale ještě netušil u čeho mám přespat abyste chá-pali v pokoji kde jsem měl přespat byla postel, a nad ní akvárko s hrůzou jsem zjistil co v akvárku je, když jsem se podíval, a vy už asi tušíte co v akvárku pobývaloano byli tam pavouci žádná johana, ale velikosti něco jako sklípkani. Zděšením jsem se zeptal známého tady mám spát, a jeho odpověď zněla ano, a neboj ty pavouci nejsou jedo-vatí, a většinou ani neutíkají z akvárka občas se teda stane, že se to nějakému pavoukovi povede, ale je to tak jednou do týdne ty jo je-dnou do týdne řekl jsem si to mě tenkrát opravdu uklidnil asi, už tu-šíte nepřespal jsem v tom pokoji s pavoukama fakt ne, a nepřespal bych tam ani za všechny peníze světa. Myslím si, že spousta lidí by to měla na mém místě stejně.
Poté co jsem praktické zkoušky zvládl ze všech nejlépe, což bylo především pro mé dvě mistrové co mně na učňáku měli veliké pře-kvapení, tak poté, už mi zbývaly jen zkoušky ústní zkoušky na které všichni co závěrečné zkoušky dělali dostali týdenní volno, aby se pořá-dně připravili. Samozřejmě jsem se připravoval, až poslední den před ústními přece nejsem šprt, a naštěstí to nemělo na zkoušku vliv, před zkouškami povinně tři panáky to, aby opadla nervozita, nebojte opilý jsem nebyl, tehdy jsem vydržel dost pokud jde o alkohol, zpět však ke zkouškám ty sem pokud mluvíme o ústních zvládl za dvojku, protože za prvé látku jsem uměl, za druhé jsem byl tenkrát dost ukecaný asi ,už se na mě tehdy projevovalo budoucí povolání kterým je herectví, a za třetí jsem to prostě zvládl to je celé, ale musíme si přiznat během studentských let jsem měl dost štěstí, že mě ze školy nevyhodili pro kázeň jak, už jsem zmiňoval, kdyby se totiž, tak stalo tak vzpomínka na závěrečné zkoušky, které vám teď vyprávím by neexistovala, ale na kdyby se nehraje, a já se vyučil a jsem za to rád.
Na učňáku v Třešti, jsem strávil čtyři roky, a to léta 2006 až 2010 nejprve rok na Kuchařovi-číšníkovi, a pak tři roky na Kuchařovi, ale v tomhle příběhu se nebudeme bavit o celých čtyřech letech, o tom proč jsem byl na kuchařovi číšníkovi pouze rok, nebudeme se bavit ani o mých průšvizích, ani o mých podmínečné vyloučení, a další průšvihy co jsem během studentských let měl. Ne teď se budeme bavit, jak jsem v červnu roku 2010 úspěšně zvládl závěrečný zkoušky, a vyučil se kuchařem, ačkoliv jsem to nečekal zvládl jsem to docela v pohodě, především pak praktickou zkoušku jsem zvládl jako profesio-nál, ale zpátky na začátek závěrečných zkoušek, jako první jsem dělal zkoušky písemné popravdě z těch jsem byl nervózní nejméně sedl jsem si do lavice pousmál se na učitelku, a napsal test, a napsal ho za tři, a jelikož jsem pak praktické, a ústní zvládl lépe dopadly mé písemné zkoušky z zmiňovaný 3. nejhůř, asi jsem měl být víc nervózní, ale zpátky k věci další zkoušky byly praktické tudíž z vaření, dodnes si vzpomínám, jak jsem ztratil svoji kuchařku těsně před zkouškami, a jak jistě víte kuchařka je velmi důležitá například na normování suro-vin kolik budete potřebovat surovin, jaké množství surovin, a tak dá-le, takže v den praktických zkoušek mi měl půjčit kamarád, ale v ten den zaspal. Naštěstí pro mě, ukradl 2. kamarád své spolužačce poc-tivě jí kuchařku pak vrátil, když bylo po zkouškách, a tak mi svou drzou krádeží tehdy pomohl, a já se, tak dobře připravil na praktické zkoušky. Dovoluji si tvrdit hodně dobře, protože jsem uvařil na zkouš-kách za 1. dokonce ze všech nejrychleji, takže nejlepší, a nejrychlejší ze všech co ten den vařili cca 16. lidí.
V květnu 1999 jsem zažil další dramatickou situaci při, které se mohl vážně zranit můj kamarád, abyste chápaly šlo o kanál na silnici do kte-rého málem můj kamarád spadl. Dodnes netuším, Jak hluboký kanál byl, ale jelikož jsme, až na dno neviděly, hloubka musela být velká, a jak k té situaci vlastně došlo? Právě jsme s kamarádem dělaly blbosti, a, když mi tenkrát sebral fotbalový časopis co jsem měl v ruce, a začal s ním utíkat, chtěl jsem se za ním rozběhnout, a v tu chvíly kdy se chy-stám vidím, jak kamarád zapadl do díry to byla díra od zmiňovaného kanálu, dodnes nechápu, jak mohl být odkrytý. Visel tam tehdy v ka-nálu, a jen díky tomu, že rozpažil ruce, když do kanálu padal nespadl do kanálu úplně, avšak nejspíš by se dlouho neudržel, kdybych mu nepřiběhl na pomoc, a z kanálu ho nedostal. Oboum se nám tehdy dost ulevilo, když vše dobře dopadlo. Dneska by jsme se tomu oba, už jen zasmály.
Jsme v roce 2008, je duben, a já jsem na diskotéce v Mrákotíně, což je vesnice pár kilometrů od Telče. Tehdy jsem do Mrákotína na disko-téku chodíval docela pravidelně, a právě tehdy v dubnu roku 2008 jsem poznal na zmiňované diskotéce Zuzanu Bam. Holku, která byla ve stejném věku jako já. Zuzana tehdy stejně jako já byla na diskotéce sama vzpomínám si, že, když mě spatřila svým pohledem, už ze mě pak nemohla spustit oči, bylo tehdy zřejmé, že jsem se Zuzaně zalíbil doslova mě totiž svým pohledem svlékala, a není divu, byl jsem vyso-ký dlouhé vlnité vlasy, líbivý obličej, prostě kluk k zulíbání, a mě se taky Zuzana líbila především, tím, jak se na mě dívala tím svým rajco-vní pohledem, a tak jsme se na diskotéce seznámily, a nakonec se spolu i vyspaly, a to i přesto, že Zuzana měla tehdy přítele, který měl jít se Zuzanou právě tehdy na diskotéku, ale nešel, za to jsem byl rád především ve chvíli, kdy jsem se se Zuzanou vášnivě pomiloval, což mělo o pár týdnů později následky, přítel Zuzany si mě na diskotéce právě v Mrákotíně podal, prostě neunesl fakt, že je paroháč kterého jsem z něho udělal ve chvíli, když jsem měl se Zuzanou sex.
Rok 2015, červen, jeden Jihlavský bar. Právě v baru sedím, piji pivo kouřím cigaretu, a dávám si panáka něčeho ostřejšího, a pak najed-nou vidím, jak muž u vedlejšího stolu obtěžuje ženu. Byl to takový vyhublý blonďák, a to, že je to zmetek mu koukalo z očí to víte nemo-hl jsem to nechat, jen tak, aby tu ženu obtěžoval bídák jeden poprav-dě furt jí tam otravoval oplzlými řeči, a, když jí pak začal osahávat mu-sel jsem zakročit, a bránit dámu v nesnázích, takže jsem ho od dámi vyprovodil, a zachránil ji před barákem, a zde náš příběh ještě nekon-čí, protože, když jsem pak z baru odcházel, bídák se mě pokusil srazit autem. Naštěstí jsem zareagoval velmi rychle, a včas před jeho autem uskočil jinak by mě nejspíš srazil, a pokud čekáte, že se pak omluvil tak na to nedošlo, hned potom z místa ujel.
V téhle knize jsem vám vyprávěl o své zkušenosti, jak se podemnou začal propadat led na rybníku, a já se se na poslední chvíli zachránil před smrtí, a teď vám budu vyprávět pro změnu, jak se led na rybníku propadal pod mým kamarádem, a já ho musel zachránit, aby právě můj kamarád pod ledem neskončil, protože by to dozajista byl konec jeho života. A tak vám vyprávím příběh, který se odehrává v zimě roku 2000, tehdy mi bylo 10. let, ale zpátky přímo k příběhu. Noc pře-dtím, než se událost na ledě odehrála se mi zdál sen, a v tom snu jsem viděl, jak se můj kamarád ocitl v hlubinách rybníku, poté co se podním led na rybníku propadl. Pochopitelně jsem to nedával moc velkou váhu, a však den na to jsem šel právě se zmiňovaným kamará-dem o, kterém se mi zdálo po zamrzlém rybníku šly jsme tehdy z fot-balu tehdy v zimě jsme mívaly tréninky v hale, a tak jdeme oba po zamrzlém rybníku, a zažijeme na něm dramatickou situaci, situaci velmi nebezpečnou, a ta situace byla, asi takhle můj kamarád se mnou tehdy začal o něčem dohadovat, a tak jsme se oba na rybníku pozastavily, a to se tak oba dohadujeme, když v tom začnu slyšet křu-pání ledu v tu chvíli jsem si vzpomněl na sen ve, kterém můj kamarád skončil pod ledem, a tak jsem neváhal, a kamaráda strhl z místa kde stál, a udělal jsem dobře, protože na místě kde na rybníku stal se po chvíli propadl led, takže, kdybych kamaráda nestrhl z místa, kde stál, tak by podlet spadl, a nejspíš by zemřel. Tehdy naštěstí vše dobře do-padlo, a on přežil díky mému včasnému zásahu, který jsem tehdy udělal na zmiňovaném rybníku.
Přiznejme si na rovinu nemoc borelióza, kterou jsem prodělal můj život ovlivnila, a dost změnila, pro ty co nevědí co je nemoc borelióza, tak tahle nemoc obvykle vznikne díky klíštěti v některých případech může být borelióza i dost nebezpečná. Člověk kvůli ní může ochrnout oslepnout, a stalo se i, že na boreliózu člověk umřel. Obvykle tahle nemoc začne velkým červeným flekem na kůži, který připomíná vy-rážku, ten flek je obvykle na místě, kde bylo klíště. Dalšími příznaky boreliózy jsou například brnění, bolesti kloubů, únava či malátnost, a další příznaky, ale pozor i, když se nemoc vyléčí, tak se vám i přes vinu špatné životosprávy může vrátit, protože jakmile jednou boreliózu proděláte, už vám navždy zůstane v krvi, a tak není divu, když vám doktor po uzdravení doporučuje sportovat, jíst zdravě, a celkově o sebe dbát, tak abyste se vyhnuly opětovnému onemocnění borelió-zou.
Poprvé jsem onemocněl nemocí boreliózou v létě roku 2014. Před-tím jsem vůbec netušil co borelioza je, takže, když mi tehdy v roce 2014 pověděla doktorka pane Dorotka máte boreliózu, tak jsem netušil co si o tom mám myslet, ale po chvíli mi vysvětlila co přesně borelióza je, a poté mi předepsala na nemoc prášky, aby to vyléčila, a také mi doporučila nelézt moc na slunce, ale doma jsem ležet nemu-sel za, což jsem byl rád, místo toho jsem trávil chvíle se svojí přítel-kyní kterou tehdy byla Lída. Pokud jde o samotné léčení, tak to neby-lo nic hrozného i, když je pravda první noc jsem zažil nepříjemný šok, abyste chápaly, doktorka mi tehdy kromě prášku namazala něčím místo, kde bylo to klíště to místo bylo kousek nad mým zadkem, a proto mi doporučila, abych na tom neležel, abych třeba ležel na boku, avšak v noci jsem si na to bohužel lehl na místo, kde bylo klíště, a po probuzení jsem vůbec necítil svou pravou ruku. Naštěstí však po ně-kolika minutách se mi cit do mé pravé ruky vrátil, ale řeknu vám ne-bylo to příjemné. To však bylo jediné co mě na této léčby bylo nepří-jemné zbytek, už byl v pořádku. Pravdu Lída byla tehdy pro mě moc velkou oporou.
V roce 2019 jsem se rozhodl pro druhý vlastní hudební videoklip, pro svou píseň, tentokrát píseň nesla název'' jízda života ''opět jsem píseň nazpíval, a složil k ní text. Šebi to vše natočil, a sestříhal a dal do klipu hudbu, avšak je třeba říci i, když píseň měla solidní sledovanost, tak přece jenom moje první píseň láska není jednoduchá věc měla sledovanost větší, ale pokud by šlo jen o mě, tak mě se víc líbila jízda života přišla mi prostě lepší prostě mi více přirostla k srdci.
Jak, už jsem pověděl, borelióza je nemoc, která se může špatnou životosprávou vrátit. Dodnes si vzpomínám na den, kdy se znovu nemoc projevila, bylo to na jaře roku 2015, byl slunečný den, a mě v podstatě ten den zmiňovaný den bylo špatně, ale především odpole-dne to bylo nejhorší. Celé tělo mě brnělo nemohl jsem to zastavit, oči červené, nebo spíš krvavé, a k tomu velká bolest kloubů. Byl to stav, který se nedal skoro vydržet. Dodnes si vzpomínám, jak jsem pak ležel v posteli, a prosil Boha o pomoc, prosil, aby mě bolesti zbavil, tehdy jsem netušil, že se jedná znovu o boreliózu, to jsem netušil, to co jsem tušil, že jsem nemocný, co nemocný měl jsem strach o svůj život tehdy jsem si myslel mohly by to být moje poslední chvíle, ale naště-stí bolest přešla, a já šel druhý den k doktorce, a tak mi řekla máte boreliózu, a tak se toho musel znovu přeléčit, abych se z boreliózy opět dostal.
Byl jsem stále nepoučitelný, nedodržoval správnou životosprávu, a tak není divu borelióza se mi v únoru roku 2016 opět vrátila, opět jsem nemoc měl, je pravda tušil jsem to několik dní, než mi doktorka toto potvrdila, bylo totiž zřejmé, že tu nemoc opět mám. Brnění úna-va, bolesti kloubů, prostě byl jsem si boreliózou jist, a doktorka mi dala za pravdu, když mi boreliózu potvrdila, a právě tehdy, když mi to doktorka řekla právě v tu dobu jsem se rozhodl změnit svůj život v podstatě od základu. Ze dne na den jsem přestal pít alkohol, a kouřit cigarety je pravda, že po třech letech absence si občas pivo či cigaretu dám, ale nepřeháním to, protože opravdu nechci, aby se mi borelióza vrátila, a co je důležité také dost to, že jsem se dal na herectví, tak na tom měla borelióza obrovský vliv, kdybych totiž tuhle nemoc nedostal ,tak bych asi nechtěl změnit svůj život, a nešel bych si za svým snem stát se hercem.
Jsme stále v létě roku 2000, a tentokrát je v nesnázi další můj kamarád. Abyste chápali kousek od našeho bydliště je rybník, a z rybníka tekl potok, a my jsme u potoka dělaly tehdy s kamarádem blbosti, což by nebylo nic hrozného, kdyby v potoce nebyly špičaté kameny, a právě na kameny kamarád málem spadl, dodnes ani ne-vím, jak jsem to vytušil, ale nebýt mé rychlosti mého rychlého zásahu, tak by kamarád na kameny spadl, a silně by se zranil, takhle jsem byl opět zachráncem dalšího člověka.
O Sabině jsem psal, už v sedmé povídce, tehdy jsem popisoval, jak jsem Sabču okouzlil, a sbalil a, tak jsme spolu od prosince roku 2013 začali chodit i, když je pravda pořád jsem miloval Renatu, ale i přesto mi nedělalo problém se vrhnout do vztahu se Sabinou a, tak netrvalo dlouho, a k Sabče a jejím rodičům jsem se v podstatě přestěhoval, a pokud jde přímo o vztah se sabčou? Tak ten byl dost o sexu, takže jsme se sabčou strávili dost času v posteli. V podstatě jsme se furt milovali, jelikož jsem u Sabči byl skoro furt, tak jsem u ní strávil i Vánoce konkrétně se s Evčou jejím tátou, a sestrou sabči, která se jmenovala Markéta, což byla příjemná holka nicméně jelikož sabča bydlela v Třebíči, tak jsem se začal znovu scházet s Renatou to sice měla, už v prosinci roku 2013 přítele i, tak jsme se scházeli a rovnou říkám nebylo to, tak nevinný, protože nás to k sobě pořád táhlo i, když jsme se s Renatou rozešli v říjnu právě roku 2013 taky přesto jsem chtěl získat Renatu zpět, a bylo zřejmé Renáta také mě stále chovala city, což mi dost komplikovalo situaci, protože jsem chodil se Sabinou.
Takže chodím se Sabčou, která se mnou plánuje budoucnost, ale zároveň se snažím získat zpět Renatu, která jak, už jsem zmiňoval měla tehdy v prosinci 2013 přítele, ovšem netušila, že i já už jsem zadaný, a v době schůzek Renata neměla tušení o Sabině. A Sabina samozřejmě netušila o mých schůzkách s Renatou, abyste chápali nechtěl jsem lhát, a už vůbec ne Sabině, protože Sabča byla hrozně fajn holka, a mě s ní bylo moc dobře, ale prostě jsem si nemohl po-moct nedokázal jsem na Renatu zapomenout, však taky jsem s ní chodil skoro dva roky, a tak mně tehdy kvůli Sabče dohánělo svě-domí, až jsem jí nakonec nedokázal lhát, a tak jsem roku 2014 vztah se Sabčou ukončil, a však to jsem netušil že se k sobě se sabčou ještě vrátíme.
Pokuď jde o písničku Slavíci z Madridu, tak to jsem zpíval jak já ří-kám vícekrát na scéně poprvé, tak bylo v konkurzu do Jihlavského di-vadla, které nese název Horácké. Podruhé tomu bylo v televizním po-řadu zpívat může každý, zároveň jsem Slavíky zpíval v Superstar, a však nesmíme zapomenout na hudební videoklip, který jsme s kama-rádem Šebim udělaly na jaře roku 2019, to jsem píseň Slavíci z Mad-ridu nazpíval, a Šebi to natočil, a dohodil do klipu obrázky města Ma-drid pokud jde o text, ten jsem dělat nemusel, neboť samotná píseň vznikla dávno před mým narozením, pokud jde o sledovanost ta byla opět solidní, a pokud jde o kritiku, kté se vyjadřovat nebudu.
V létě roku 2014 jsem se já má přítelkyně Lída a lídy sestra Zuzana rozhodli jet na kole na pouť, která se konala pokud si správně vzpo-mínám v Kostelním vydří, dodnes si na cestu na kole vzpomínám ho-lky byly docela v kondici, protože zatím co já do každého většího kop-ce kolo vedl oni vždy kopec vyjeli- co vám mám povídat, vlastně na mě skoro furt čekali. Což pro chlapa není moc dobrá vizitka, a co ještě není dobrá vizitka? To to je, když holky mají na něco větší odvahu, než dotyčný muž, a přesně taková situace nastala na pouti ve Vydří. Tehdy šlo o jistou atrakci, něco jako ruské kolo. Prostě atrakce, která není dobrá pro někoho kdo nemá rád výšky, a to byl můj případ a tak zatímco holky na atrakci vyrazily, já zůstal v bezpečí na zemi a měl do-cela štěstí, holkám to jako zbabělost nepřišlo dokonce mi Lída tehdy řekla, že jí to přišlo roztomilé, jak jsem se nenápadně vykrucovat ,abych s nimi na atrakci nemusel, přitom jí bylo jasný, že jsem se bál výšky.
Podzim roku 2008, jsem ve druhém ročníku na Kuchařovi, a zase jednou mě upoutá krásná holka. Holka, která se jmenovala Andrea Ber. kráska s dlouhými černými vlasy, když vám to řeknu popravdě byla to holka s tváří anděla, a duší ďábla, beze srandy nepřeháním byla to holka co milovat dokázala jako žena, a flámovat, jako muž kolikrát na flámu přepila, kde jakého chlapa, a tahle pro mě krásná holka s duší ďábla byla jednu podzimní noc roku 2008 moje. Na jednu noc byla tahle holka moje venku tehdy možná byla, už tma byla už zima, ale mně s Andreou v posteli rozhodně ne, protože vášeň kterou jsme tu podzimní noc v posteli rozpoutali nás zahrála víc, než ten nej-teplejší den v období léta.
Pokud vyprávím, jak jsem Báru poznal, tak to vyprávím s úsměvem. Bylo to ještě na Kuchařovi- číšníkovi, a to Třešťském učňáku, tehdy jsem musel odnést jisté věci do jedné třídy, a tak v té třídě předávám věci učiteli, který v té třídě učil, a v tom se ozve jedna z žákyň co ve třídě byla věci si přinesl, a co takhle tvé telefonní číslo pro mě řekla žákyně, kterou byla právě Bára, a však tehdy z toho ještě nic nebylo to, až zhruba o rok později to, už jsem chodil jen na obor kuchař, který byl též v Třešti. Je sice pravda během roku jsme se s Bárou ně-kolikrát potkaly, ale sblížily se až v prosinci roku 2008, tehdy jsem sice chodil s Hanou o, které, už v knize byla řeč, ale i přesto, že jsem byl zadaný, tak jsem se s Bárou několikrát pomiloval, a to třeba i na dám-ských záchodech co byly na učňáku.
V roce 2010 jsem vyrazil na zábavu do Třeště, kam jsem občas na zábavy chodil. Jako vždy jsem se na zábavě v Třešti náramně bavil, a to i přesto, že jsem tentokrát vyrazil sám. Obvykle jsem totiž vyrazil s kamarády, a však smutnět jsem nemusel, protože během zábavy jsem poznal Jitku, což byla holka, co pocházela kousek od Třeště, ale pře-devším to byla holka, která se se mnou na zábavě sblížila. Dodnes si vzpomínám jak jsme na zábavě tančily, a Jitka uměla tančit dost do-bře, takže se smála, když jsem se já snažil tančit dobře. Bez mučení totiž přiznávám nejsem dobrý tanečník, avšak naštěstí jí to nevadilo vlastně mi tehdy řekla, že moje snaha tančít jí přišla roztomilá, a, když pak dodala, že jsem celkově roztomilý, a když mi tak holka řekne jsi roztomilý, tak vím co mám dělat, přece jí svádět, a tak jsem Jitku svá-děl, a jako zkušený svůdník, kterým jsem, už tehdy byl jsem jí svedl, a tak z parketu tanečního jsme se přesunuly ráno do její postele. poste-le ve, které jsem se s Jitkou pomiloval jo i, když šel Jitce tanec hodně dobře, sex jí šel ještě líp, a pokud jde o mě, tak zatímco v tanci jsem se roztomilé snažil, tak v sexu jsem se, jen nesnažil, prostě jsem Jitku pořádně pomiloval, a, když říkám pořádně, tak myslím pořádně.
Tenhle příběh se odehrává v roce 2015, protože ten rok mě okouzlila Aneta Va. pravda byla zadaná, ale jak jistě víte tehdy jsem to moc neřešil, a tak jsem jí sváděl, a snažil se, aby mému šarmu po-dlehla i, když popravdě, ačkoliv se jí mé lichotky líbily, tak i přesto byla odhodlaná zůstat partnerovi věrná, takže, už jsem skoro své svá-dění vzdal, a odešel, tak poražen na, což jsem v případě svádění žen nebyl zvyklý, avšak pak se to obrátilo, protože mě Aneta pozvala domů, když přítel byl pryč mimo domov, takže jsem pozvání pochopi-telně přijal, ale, když jsem pak byl u Anety doma bylo vidět, že je Ane-ta nerozhodná. Na jednu stranu jsem se jí líbil na druhou stranu, ale nechtěla být nevěrná, a co tedy nakonec rozhodlo v můj prospěch? Začal jsem u ní doma dělat, že o ní nemám zájem jí to začalo vrtat hlavou, a začala mě pro změnu svádět ona, a asi vám nemusím říkat jak to dopadlo samozřejmě, jsem dosáhl úplného vítězství, a s Anetou jsem se pomiloval.
Byla zhruba půlnoc léta roku 2014, a já odcházel z Vystrčenovic od své přítelkyně Lídy, a jelikož moc auta v noci nezastavují, abych si ně-jaké stopl, tak jdu do Telče pěšky, jelikož je půlnoc, tak je velká tma tudíž po cestě moc nevidím, navíc je zataženo, takže na obloze žádné hvězdy, které bych mohl po cestě pozorovat, avšak během cesty se odehraje něco co upoutá moji pozornost natolik, že na hvězdy myslet nebudu. Abyjste byli v obraze kolem cesty, kterou jsem šel bylo pole, a v tom poli něco proběhlo, vy si asi říkáte to byla nejspíš srnka ty posero, jenže ono to pochvíli několikrát zachrochtá, a to dělá prase, když chrání svá mláďata, říká se, že kvůli ochraně mláďat na vás může prase zaútočit, a já tenkrát říkám, jestli je to vážně prase, a zaútočí na mě, tak jsem v háji, protože v té tmě jsem moc neviděl, takže bych před tím prasetem neutekl, či nevyskočil na strom, protože jsem moc neviděl. Naštěstí na mě nic, ale neútočilo, takže jsem domů dorazil v pohodě, ale řeknu vám není to příjemný pocit, když víte že na vás může zaútočit prase, to jako opravdu ne.
Jak, už z knihy víte, než jsem poznal Lídu mou největší láskou byla Renáta, ale přesto, jak moc jsem Renátu miloval, tak přesto jsem jí podváděl, a tak, když jsem chodil s Lídou vrtalo mi v hlavě jestli jí dokážu být věrný, jestli je má láska k Lídě je, tak velká, abych se změ-nil, a tak, když jsem chodil s Lídou asi měsíc dostal jsem šanci to zjis-tit, protože jsem se sešel s jistou Zuzanou, které jsem se líbil, a pravda je, že Zuzana byla hodně přitažlivá, sen každého chlapa kdykoliv v mi-nulosti bych neváhal ani sekundu, a hned bych si se Zuzanou začal, ale v době, kdy jsem chodil s Lídou, jsem Zuzaně odolal, protože jsem Lidu miloval celým svým srdcem. Právě tehdy na té schůzce se Zuza-nou jsem zjistil, že mě Lída mění k lepšímu.
V létě roku 2012, jsme se s Renatou mojí tehdejší přítelkyni pohádaly natolik, že jsme se málem rozešly, a tak ten den, kdy se tak stalo jsem večer pak naštvaný popíjel v baru v Telči, tehdy jsem opravdu myslel že se s Renatou rozejdeme. A tak naštvaný na Svět jsem v baru kde jsem seděl poznal Nikolu, a ta mi zlepšila nakonec náladu, a víte co je ironie? I Nikola měla problém ve svém vztahu, a to se svým přítelem, a právě díky tomu jsme se v baru s Nikolou sblížily oba jsme tehdy kri-tizovali své polovičky, a čím víc jsme kritizovali tím víc jsme se sbližo-vali, až jsme se nakonec Nikolou spolu pomilovaly, a druhý den jsme se vrátily ke svým partnerům, když si na to dnes vzpomenu opravdu jsem se tehdy choval občas blbě, protože Renata jsi moje nevěry ne-zasloužila.
Léto roku 1999, páni ten čas hrozně moc letí tehdy v roce 1999 jsem byl ještě dítě. Dítě, které zas jednou dělalo blbosti ještě s jedním ka-marádem, přesněji v ten letní den zmiňovaného roku 1999, jsme si ze srandy s kámošem lehly na silnici, když si na to dnes vzpomenu to byly tak blbé nápady vůbec, jsme si neuvědomovaly, jak jsou ty naše nápady nebezpečné, a navíc se nám takhle nápad nevyplatil, protože nás málem přejelo auto, že se tak nestalo bylo díky řidičovi, a jeho rychlému zareagování, a tak se není čemu divit, když nám posléze řidič jak mě tak kamarádovi nafackoval, je pravda tehdy jsme jeho rozčilení brali jako přehnané chování zatím co dnes si říkám, že těch facek nám oběma mohl dát víc, protože to co jsme provedli na to byl ten řidič ještě mírný!
Duben 2019, sedím v jednom baru v Jihlavě, popíjím kafe, a užívám si den, abyste byli v obraze, tehdy, už jsem byl ve svém okolí docela dost známý, už jsem měl za sebou několik rolí v televizi, a zároveň, už jsem točil seriál Pavel Dorotka historky ze života, díky kterým jsem získal fanoušky, ale také spoustu kritiku, a právě na čtyři mé kritiky, kterými byly čtyři chlapy jsem narazil dubnový den v baru právě v Jihlavě, a nebylo to příjemné setkání, už, když se na mě z vedlejšího stolu kde všichni čtyři seděly dívaly, tím svým zlým pohledem, bylo mi jasné tohle mi fanoušci nebudou, což se po chvíli potvrdilo, a to když, začali na celý bar říkat urážky skrz můj seriál, a moji tvorbu, a netrvalo dlouho, a byli tam urážky přímo na mou osobu ve stylu ty trapáku za svoji tvorbu skončíš na vozíku budeš jíst brčkem, ani vlastní máma tě nepozná, a tak několik dalších urážek to, už mi opravdu nebylo moc příjemné, ale dělal jsem, že to nevnímám, a když pak začali vyhrožo-vat, že můj seriál mě bude stát život, tak to barman co zrovna byl baru nevydržel, a všechny čtyři chlapy co mě urážely donutil odejít z baru.
Událost, a to nebezpečnou co vám teď popíšu se odehrála v létě roku 2000, tehdy jsme s kamarádem lezly po stromě, který byl dost vysoký i, přesto jsme chtěli oba vylézt, až na špičku stromu tehdy je-ště jako dítě jsem neměl tolik strach z výšek, a tak jsem s kamarádem nápad vylézt, až na vršek stromu souhlasil, a tak oba lezeme na st-rom, přičemž kamarád lezl rychleji, a je asi, tak ve třičtvrtě stromu zatímco já sotva v půlce stromu, a právě tehdy se odehraje drama-tická situace pod kamarádem praskne větev- a on padá dolů- avšak naštěstí se mi kamaráda podaří zachytit- a zabráním mu tak v pádu. až na zem. což by pro něj mohlo mít vážné následky. takhle měli jen pár modřin. a škrábanců a můžete děkovat. že jsem s ním tehdy na strom lezl, když potom uvážíme bylo mi tehdy pouhých devět let z toho stromu jsme mohly spadnout klidně oba, místo toho jsem kamaráda zachránil.
Sedím si takhle v jihlavském baru, a přijde ke mně chlap, a vrazí mi facku, chvilku netuším proč to udělal, proč mi facku dál, a však potom dostanu vysvětlení je to přítel Anety, té Anety kterou jsem svedl i když měla přítele, což byl právě ten muž co mi vrazil facku té Anety o, které jsem vyprávěl v minulé povídce, ale zpátky k příteli Anety Mar-tin, tak se jmenoval, a ta facka od něho byla, jen začátek, neboť na druhý den mě vyzval na souboj, a já jeho výzvu přijal. A tak druhý den za studeného počasí se silným větrem, jsme se spolu utkaly v pěstním souboji, který jsem vyhrál, avšak férově musím přiznat, přítel Anety byl dost silný protivník o to víc to bylo cennější vítězství.
Je zhruba polovina ledna roku 2015. Je to asi měsíc co se se mnou rozešla Lída, a já se na ni snažil zapomenout alkoholem, a ženamy a jedna taková žena mě obsluhuje jeden lednový den k večeru v jedné restauraci, kde dělá servírku, a jelikož jsem tehdy v restauraci byl jediný host, tak jsem se servírkou jejich jméno bylo Jana C. Zapovídal, jelikož jsme si dost porozuměly, tak jsem se s Janou pomiloval na dá-mských záchodech právě v té restauraci, kde jsem tehdy byl hostem, abych řekl pravdu, už si na ten sex tolik nepamatuji, protože Jana pro mě byla jen další milostné dobrodružství, kterým jsem si chtěl vyhnat z hlavy Lídu, ale Jany tetování na rameni to mi paměti uvízlo dost os-tatně ženy co mají tetování jsou sexy, tedy pokud to s tím tetováním nepřehání.
V létě roku 2009, jsem zažil situaci ve které šlo opět o zdraví, aby-jste byli v obraze vše se odehrálo v Jihlavě v jednom bytě. Já, a další tři kluci jsme tam popíjeli alkohol, avšak jeden z nás to s alkoholem přehnal přesněji Lukáš, tak se ten kluk jmenoval. Je pravda byl z nás tenkrát nejvíc, a tak se hodně opil, na tom by určitě nebylo nic, tak hrozného, kdyby se jeho stav nezhoršil, protože byl úplně vybledlý sotva nás vnímal, a furt krkal. Bylo zřejmé, že se chtěl vyzvracet, ale nešlo mu to, a jak mnozí ví v takovém stavu by se člověk mohl i udusit zvratky, a tak, už jsme se chystaly zavolat záchranku, aby to nedopa-dlo špatně, když jsem ještě vyzkoušel jednu věc, napustil jsem vodu do toho dal sůl promíchal to, a donutil Lukáše, ať se napije, a on se pozvracel já vím zní to drsně, ale přestal krkat po chvíli jsem mu vráti-la barva do tváře, a nakonec se mu udělalo dobře i, když vím, že to byl risk, tak ten risk tehdy vyšel, a já Lukášovi pomohl, tím však nechci někoho nabádat, protože pokud se vám někdy něco podobného sta-ne radši volejte záchranku.
Na jaře roku 2006, když mi bylo 15 let, jsem měl konflikt s mým kamarádem, a to natolik velký, že to neskončilo jen u slovní hádky, ale nakonec jsme se spolu porvaly, a já tu rvačku vyhrál i přesto, že Michal, tak se ten kamarád jmenoval nebyl zrovna slabý, ale i přesto jsem ho přepral, ale to jsem ještě netušil, že se mi Michal ještě ten den pomstí. Místo, aby se ukázal jako chlap, a uznal svoji prohru, tak se zachoval jako zbabělec, protože ještě ten samý den co jsme se porvaly na mě poslal své tři kamarády, kteří mě zmlátili, bylo to od Michala opravdu zbabělé jednání, a i, když jsme se později s Micha-lem jako kámoši usmířili, tenkrát mě tohle opravdu naštvalo.
Na jaře roku 2008, jsem se několikrát pomiloval s ženou jménem Vendula bab.Což byla hezká sympatická pravda trochu silnější v pase, ale skvělá na srdci holka. Víte Vendy se dokázala zapálit i pro tu nej-větší maličkost, a to mi je pravda docela udivovalo dodnes si vzpo-mínám, jak jsme se jednou pozdě večer u rybníka s Vendy pomilovali, a pak koukali na oblohu, bylo tehdy docela zataženo, takže moc hvě-zd vidět nebylo, avšak to Vendy nevadilo v těch pár hvězd jí bohatě stačilo i těch pár hvězd si získalo její pozornost strašně jsem do tehdy obdivoval, protože na lidech co dokáží žít, a mít radost z maličkostí prostě tyhle lidi jsou úžasný, a slovo úžasná to k Vendy sedělo.
Pár týdnů potom, co jsem doprovázel Renatu na maturitní ples mě její rodiče pozvali na oběd, aby mě líp poznali já jsem pochopite-lně souhlasil s pozváním, a Renatě svou účast na obědě slíbil, jenže v den obědu jsem se zachoval jako pitomec nejen, že jsem se neo-mluvil, když jsem nedorazil k tomu všemu jsem se místo návštěvy u Renaty rodiče opil v hospodě, a k tomu všemu porval s kamarádem. V onen den, a, když jsem pak potkala Renatu ani jsem neměl sluš-nost se jí omluvit, choval jsem se tehdy opravdu hnusně a i, když jsem tím Renatu naštval, tak mi nakonec odpustila musela mě tehdy hodně milovat.
Léto roku 2005 já, a mí kamarádi, jsme jednoho letního dne dělali blbosti, přesněji provokovali jsme jednoho pána, a to tak, házeli jsme mu do zahrady jablka, též jablka i na silnici před jeho domem, a ještě několik dalších provokací, a pokaždé, když ten pán vyšel ven, tak jsme před ním utekli, co vám mám povídat, byli jsme puberťáci, kteří si zas-loužili dostat za vyučenou, a taky nakonec dostali, protože jsme tomu pánovi, kterého jsme provokovali padli do pasti, prostě jsme ho šli provokovat, tak si na nás schovaný počkal. Je sice pravda já, a mí ka-marádi jsme dostali jen pohlavek, kromě jednoho kamaráda, který se jmenoval Jaromír, ten dostal přes hubu, prostě mu pán, kterýho jsme provokovaly dal pěstí. Tehdy nás humor všechny přešel hlavně Jaro-míra.
Další příběh je z podzimu roku 2008, a je to příběh Veroniky, což byla holka starší zhruba o dva roky, než já měla dredy, a náušnici v nose. No prostě holka, kterou každý kluk doma nepředstaví i, když je pravda doma jsem jí nepředstavoval ani já, ale jednu chvíli jsem se s ní stýkal. Verča za mnou totiž jezdila občas do Telče, vždycky jsme spolu zapařili, a je pravda, že jsem se jí líbil, ale mě trošku odrazovala ta náušnice, kterou měla v nose, ty dredy co měla ty pro změnu slu-šely, a tak znovu jsem se bránil začít si s ní, tak jsem se držel zpátky tak já chlap, který měl hodně žen, a všech nakonec jsem se přeci je-nom s Veronikou několikrát pomiloval, a nikdy jsem toho nelitoval, ona Verča to v posteli uměla to víte žádná stydlivka, uměla to pořá-dně rozjet.
V této knize jsem, už vyprávěl, proč jsem se rozhodl začít hrát fotbal, a to v mužstvu Telče ve, kterém, jsem působil od roku 1998, až do roku 2002, a teď o tom trochu povyprávím, a bylo mi tehdy sedm let kdy jsem začínal natěšený malý kluk, který si chtěl splnit sen, ale roz-hodně, jsem neměl na růžích ustláno, protože jsem byl často terčem kritiky, a posměchu. Dodnes si vzpomínám na první turnaj, který jsem odehrál, hrálo se tehdy v Telči v hale při tomhle turnaji si mě někteří kluci v týmu dobírali, hraj pořádně, si tam jak namalovanej, kvůli tobě prohrajeme, jseš lempl bez talentu radši to vzdej, fotbalista z tebe ne-bude, musím uznat tehdy to pro mě nebylo lehké, naštěstí tam byli kluci, který se mě zastávali, a věřili mi, což mě určitě tehdy potěšilo, takže i přes kritické názory některých členů, jsem si věřil. Věřil, že se stanu dobrým fotbalistou.
Postupem času, jsem do týmu začal zapadat. Začalo se mi herně dařit dovoluji si říci, byl ze mě každým zápasem lepší fotbalista, tak, že kritika na mojí osobu začala být menší, ale to jsem ještě netušil, že moje další rozhodnutí ohledně fotbalu, kritiku na mojí osobu vrátí, protože jak, už jsem zmínil v této knize, můj otec byl fotbalový bran-kář, a tak jsem začal o postup brankaře uvažovat i já, a což nakonec kritiku vyvolalo i, když prvnímu komu jsem o tom to nápadu řekl byl můj kamarád, a ten mě podpořil, zatím co jiní později zase vedli řeči, které mi nebyli příjemné, až jsem si skoro říkal radši budu hrát i nadá-le záložníka či útočníka, ovšem pak mě mé volbě stát se brankářem podpořil i trenér týmu. Já sice pravda byl zadobře s mým otcem, tak, že mě podpořil možná i kvůli tátovi, a tak mě utvrdil i to stát se gól-manem a tak netrvalo moc dlouho, a já odchytal své první zápasy, a to na turnaji v hale opět v Telči. A co víc byl jsem vyhlášen nejlepším brankářem celého turnaje, tehdy si myslím, že spadla čelist i mým kri-tikům, když je pravda kritika na mojí osobu, tam pořád občas byla to, asi já bych to neměl lehký.
Co by to bylo za sport kdyby mě chyběla rivalita. A v mém případě rivalita obranářský mužstvu Telče, a tak musím zmínit hned tři konkurenty se, kterými jsem bojoval o pozici brankářské jedničky v brance jejich jména zněla Zdeněk V. a Martin N. a Tomáš B. S těmito třemi kluky jsem soupeřil, je třeba říci nebylo to vůbec lehké všichni tři chytaly velmi dobře a navíc měli u spoluhráčů větší podporu, než jsem měl já, a tak si o nich něco řekneme Tomáš z nich byl nejméně průbojný, ale jinak fajn kluk s, kterým jsem si rozuměl. Martin s tím jsem si rozuměl jak kdy. Občas mi totiž rád dal najevo, že chytám jen proto, že můj táta je brankář. Prostě mi vlastně naznačoval, že chytám jen z protekce což mi pochopitelně vadilo. Neposlední řadě Zdeněk z týmu moje rivalita byla největší s ním jsme byli opravdu rivalové se vším všudy, který si navzájem nic nedarovali. Ostatně Zdeněk byl pro mě nejtěžším konkurentem, takže jsem měl co dělat abych ho porazil co se mi povedlo, a tak jsem prakticky celou přípra-vku v týdnu Telče strávil jako brankářská jednička, ale, když jsem pak v deseti letech přešel do mladších žáků, tak jsem znovu začal hrát jako záložník, a občas útočník, a docela se mi dařilo nějakou dobu jsem patřil do základní sestavy, ale pak jsem z ní vypadl, a, už se mi do sestavy nepodařilo vrátit. Na stálo což mě dost mrzelo, protože jsem nechtěl chodit na hřiště jako náhradník je tak, když jsem trenéra nepřesvědčil rozhodl jsem se z fotbalového týmu Telč odejít.
A tak, když jsem končil na podzim roku 2002 své angažmá ve fotbalovém týmu Telče, měl jsem za sebou čtyři roky v tomto týmu ve, kterém jsem zažil krásné chvíle naplněný výhramy, ale také ra-dosti, kterou pro mě fotbal vždy byl, avšak na druhou stranu kritika od některých spoluhráčů kteří mi nikdy nic nedali zadarmo během působení v týmu jsem zažil zmlácený, a to, když si mě v šatně podali tři starší hráči na tohle jistě rád nevzpomínám, nebo na chvíle kdy jsem na konci svého působení je, už jen za náhradníka, ale určitě budu vzpomínat na chvíle kdy se mi na hřišti dařilo, protože právě díky tomu jsem měl velkou radost ze života, a tak by to přece mělo být vždy.
Renatu jsem poznal v září roku 2011, bylo to, až však druhé setkání, které mě s Re-natou sblížilo. To se odehrálo čtrnáctého prosince téhož roku, venku téhdy bylo mrazivé po-časí, avšak není se čemu divit do vánoc zbývalo pouhých deset dní. Seděly jsme tehdy v jedné třešťské hospůdce, kam jsem Renatu i s kamarádem Jiřím pozval. Netrvalo to dlouho a kamarád Jiří z hospůdky odešel a my zůstaly s Renatou bez jeho přítomnosti sami, jen já a Renata. Jen dva lidé, kteří v sobě našli zalíbení a to i přesto, že byli oba zadaní. Přesto bylo zřejmé jak moc se jeden druhému líbí. Čím déle jsem si s Renatou v hospůdce povídal, tím více jsem jí chtěl získat. Ona to věděla, musela to vědět, viděl jsem jí to na očích. Čím více jsme tam byly spolu, tím více jsme oba zapomínaly na svoje partnery. Pravda v mém přípa-dě to byl poměr se starší ženou, co žila odděleně s manželem, ale to v tu chvíli bylo úplně jedno, protože, když jsem Renatě začal skládat lichotky o tom, jak je krásná, jak mě učaro-vala, byla v tu chvíli zřejmá jedna věc, že to nepotrvá dlouho a začneme se v té hospůdce líbat a to tak bláznivě a silně, že zapomenem téměř na okolní Svět. Mezitím se den chýlil po-malu ke svému konci, nastal večer a venku začalo sněžit, což ještě podpořilo romantickou atmosféru. I, když jsme seděli v hospůdce, ven jsme oba viděli a netrvalo to moc dlouho a začal jsem Renatu líbat, zprvu opatrně, ale pak se polibky a vášeň stupňovala. Bylo to ná-dherné a ještě krásnější bylo, když mi Renata polibky oplácela, také silné a vášnivé. V ten moment v té romantické hospůdce, tak vlastně začal náš vztah, který pak trval téměř dva roky, Renata se rozešla s přítelem, a i já ukončil, již zmíněný vztah se starší ženou.
Je léto roku 2008, já mám za sebou první ročník na kuchařovi v Třešti, a účastním se jednoho mejdanu, který se odehrál v jedné vesnici u Třeště, kam mě pozvaly dvě holky u, kterých ten mejdan byl doma, abychom se dostali k příběhu, tak se musíme dostat k jedné z těch dvou holek, protože jedna z nich se jmenovala Markéta Če. Byla to sestra mého kamaráda, a já jsem se jí tehdy hodně líbil, a ona mě taky i, když jsme se k sobě chovali jen jako přátelé, jenže na tom mej-danu se to tehdy změnilo, protože, když jsem přišel k ránu, kdy mej-dan skončil u Markéty doma lehnout. Opravdu se mi, už ráno nech-tělo do Telče. No prostě, když jsem si šel tehdy lehnout ta Markéta si lehla vedle mě, a zatímco já chtěl spát, tak Markéta ne, furt mě otra-vovala pošťuchovala, lechtala, koukala mi do uší, a tak prostě mě provokovala, a tak jsem ji po chvíli začal taky provokova,t a pak se ta provokace změnila na oboustranný hlazení líbání, a po chvíli svlékání, takže jsme se s Markétou pomilovaly.
V této knize jsem, už popsal, jak jsem ve 13. letech chtěl utéct z do-mova kvůli známkám ve škole, a pokud, jste to četly, tak jistě víte, že to dobře dopadlo. Domů jsem se vrátil, a známky si opravil, ale je tře-ba říci, naši tehdá o mě měli strach, aby se to kvůli známkám neopa-kovalo, a tak krátce po mém pokusu utéct z domu mě objednali k psy-chologovi, abych si s ním popovídal o škole, o životě, a dalších věcech pochopitelně, jsem z toho neměl radost, tehdy, jsem si přišel jako blá-zen, když jsem potřeboval psychologa, při tom šlo jen o to, abych ne-utíkal z domu, abych si ve škole zlepšil prospěch, aby můj život byl lepší, takže jsem psychologa navštívil, a povídal si s ním, a pravdou je docela mi to tehdy na nějakou dobu pomohlo i, když třeba u nás ve škole ve ve třídě takový hlupák, který se mi skrz tohle párkrát pos-míval, kdy se dozvěděl o mé návštěvy u psychologa. Někteří lidé jsou zlí to se nedá nic dělat.
Události co vám teď popíšu se odehrály v březnu roku 2015, a byli dosti zvláštní, protože v tom možná byl duch. Víte, když vám tedy teď řeknu, že spadly kazety z Poličky, jak sáček s rohlíky ze stolu, jak mou-ka z kuchyňské linky, tak to může vypadat, jak kdybych neuměl věci dávat, tak, aby nepadaly, ale takhle jednoduché to není to opravdu ne, protože vše bylo trochu jinak, zaprvé kazety byly v Policii dobře narovnané, a za celé roky nespadly, za druhé rohlíky v sáčku byli up-rostřed stolu okna zavřený, tak, že žádný vítr, tudíž bylo nemožné, aby sáček sám spadl ze stolu, když ke kraji stolu to měl zhruba 40., až 50. cm, a přesto ze stolu sám spadl. Za třetí mouka byla od kraje ku-chyňské linky něco kolem 30. cm, a přesto, taky spadlo, a je třeba při-pomenout vše se odehrálo v jediný den, a hned po sobě náhoda řekl by, že ne, jistě Já jsem tehdy, jen slyšel zvuky přímo, jsem to neviděl. Byl jsem totiž v koupelně, ale nikdo jiný doma tehdy nebyl, takže, když jsem to neshodil já, tak kdo teda, toť otázka?...
Je září roku 2014 chodím tedy s Lídou, a herectví se ještě nevěnuji, avšak jen ze zvědavosti se přihlásím do komparzu na natáčení seriálu ulice, a tak den před natáčením vyrazím k večeru do Prahy s tím, že budu celou noc po Praze, neboť jsem si nezajistil nocleh, a tak si udě-lám hezkou procházku, a když se pak přiblíží 4:00 ráno, už sednu si na lavičku asi kilometr od místa, kde se Ulice natáčela, a to se nakonec ukáže, jako chyba neboť právě na té lavičce se mi podaří usnout, a to natolik, že nestihnu natáčení, což mě pochopitelně naštvalo na dru-hou stranu mám i štěstí, že mi nikdo neokradl, když jsem spal. Pravda ta lavička nebyla u silnice, takže tam nebyl takový průchod lidí, ale nepochybuji nad tím, když jsem spal, že tam někdo prošel, takže mů-žu být rád, že jsem nebyl okraden, ani na mě nezavolal je policii tak-hle jsem akorát nestihl natáčení.
Jsme na jaře roku 2008, a já svedu další ženu, její jméno byla Dani-ela, a to i přesto, že Daniela měla přítele, který mě vlastně pozval na mejdan na, kterém se svádění odehrálo. A jak ke svádění vlastně došlo? Jak, už jsem říkal přítel Daniely pořádal mejdan na, který jsem já, a asi dalších 10. lidí jsme byli pozvaní, a byl to skvělý mejdan úža-sná atmosféra, a všichni jsme se skvěle bavili, hodně pily. Myslím al-kohol, a tak ráno, když, už téměř všichni unavený alkoholem odešli domů, jsem u přítele Daniely zůstal, jen já přítel Daniely, a Daniela. Byli jsme v obýváku na gauči, přesně já, a Daniela, neboť její přítel usnul v křesle co byl vedle gauče, a jelikož já i Daniela jsme byli trošku opilý začal jsem jí svádět, netrvalo dlouho, a začaly jsme spolu se lí-bat, a pak svlékat, člověk by řekl, že půjdeme aspoň vedle, když vedle na křesle spal přítel Daniely, a však my jsme se pomilovaly s Danielou přímo na tom gauči, že se přítel Daniely mohl kdykoliv probudit, a nachytat nás přímo přitom to by asi tenkrát byl dost velký průšvih, ale přítel toho vypil dost, takže se nevzbudil, a my si sex užily.
Je léto roku 2006, je mi 15. let mám za sebou 9. ročník základní školy, a brzo nastoupím na kuchaře číšníka na učňák v Třešti. Ještě před tím si, ale užívám léto, a, tak se tedy zaměříme na příběh, který si teď v knize přečtěte. Bylo to v době, kdy v Telči bylo každoroční Fo-lkové léto, různé stánky na náměstí, příval turistů, koncerty, a spo-usta dalších činností, a věcí, který se v Telči odehrávají vždy na přelo-mu července, a srpna zhruba dva týdny, a právě během folkového léta roku 2006, jsem poznal Radku, a také její sestru Lenku, obě holky měli v Telči při folkovém létě brigádu prodávaly v jednom stánku na náměstí keramické výrobky z Nové říše, což je vesnice kousek od Telče. A, jelikož, jsem se tehdy já i můj kamarád Jaromír na náměstí dost pohybovaly, tak jsme se s Radkou, a Lenkou seznámily Dokonce jsme jim oba s prodáváním keramiky pomáhaly, ovšem ne z důvodu pomoci, ale, protože se nám holky oběma líbily, jak mě tak Jaromí-rovi, takže jsme je chtěli pochopitelně sbalit, a zatímco Jaromírovi se líbila Lenka, a brzo jí taky sbalil, tak mě se líbyla mladší ze sester Ra-dka která vlastně sbalila mě.
Jak, jsem zmínil Radka sbalila mě. Když totiž Jaromír začal chodit s Lenkou, tak já chtěl balit Radku, ale zprvu to vypadalo, že Radka ne-má zájem se mnou chodit, a tak, když holkám skončila v Telči brigáda, a vrátili se do Nové říše kde obě bydlely, tak jsem si myslel, že opra-vdu s Radkou chodit nebudu, avšak jednou přijel Jaromír od Lenky, a předal mi dopis, který po něm poslala pro mě Radka,v dopise stalo, že se jí moc líbím, a chtěla by se semnou vídat, a tak jsme se s Radkou začali vídat, a chodit spolu. Dokonce mi řekla, že se do mě zamilovala, avšak i, když se mi moc líbila, Já se do Radky nezamiloval, a koncem léta jsem vztah ukončil, ale určitě rád vzpomínám na chvíle co jsme spolu strávili, byla to fajn holka, ale zamilovanost tam z mé strany prostě nebyla, proto jsem to ukončil. Jo a víte kdo je Radky sestře-nice? přece Lída ta Lída, kterou jsem poznal, a sbalil v roce 2014, ta Lída o které, už byla v knize řeč.
Tahle událost se odehrála v lednu roku 2001. Bylo mi 10. let, takže jsem byl ještě kluk, který s dalšíma klukama vymýšlel dětské blbosti, a jednou z nich bylo sjíždění na bobech s kopce pochopitelně na bobo-vání s kopce mi nic špatného nebylo, kdyby, však pod kopcem nebyla silnice na, kterých projížděli auta. Vzpomínám si říkali, jsme tomu kopci Smrťák právě kvůli silnici pod Kopcem, a to se dostáváme k zim-nímu dni v lednu roku 2001, kdy jsem sjel ten kopec ve velké rychlo-sti, a jen těsně, jsem se minul s projíždějícím autem, asi si teď říkáte, proč, ani já ani řidič nezabrzdil. Ale to má vysvětlení ta silnice pod kopcem vedla do zatáčky, takže jsme se viděli oba na poslední chvíli, kdy málem došlo k tragédii, protože rozhodlo opravdu málo nechy-bělo moc, a auto by mě srazilo, naštěstí, však dopadlo vše dobře.
Alenu jsem poznal v květnu roku 2012, a to v baru non-stop Casino u nás v Telči, ale na non-stopu se usadila se svojí mámou, kdežto Já jsem, tam seděl tehdy k večeru sám, a tak, když mě Alena s mámou pozvali je stolu s radostí Jsem jejich pozvání přijal, ale po chvíli jsem byl svědkem hádky, protože se Alena s mámou pohádala, a poslala ji někam dozajista chápete kam, jen nechci být sprostýn a tak Aleny mamka naštvaně odešla, zatímco Alena zůstala, a pořádně se rozjela, a já s ní. Flámovaly jsme tehdy, až do rána, navíc Alena vyhrávala na automatech, které v baru byli slušný finanční obnos díky čemuž byla nálada ještě lepší, když na to dnes vzpomínám. Bylo jí tehdy docela i jedno, že Mámu poslala někam, nějaký to pivo, výhra, a, jak kdyby mámu ani neměla, přitom místo flámování se jí jako dcera měla spíš jí omluvit, avšak, ať, už jsem si o tom myslel já cokoliv stejně, jsem se nakonec Alenou pomiloval, protože, ať, už byla jakákoliv, tak to byla pěkná ženská, a já si sex užil, a díky tomu mám na Alenu pěkný vzpo-mínky.
Hanku Č. Jsem poznal v dubnu roku 2012. Bylo to v době, kdy jsem chodil s Renatou, a to v jednom nonstopu, kde Hanka dělala barmanku, avšak je pravda, že ze začátku, jsem Hance moc nesedl, protože jsem jí trošku opilý balil hned při prvním setkání, a jelikož jsem měl upito, tak jsem jí řekl i o přítelkyni Renatě, a tak jsem jí asi nelíbilo, že jí balí zadaný chlap. Takže, když jsem se s Hankou potkal v non-stopu podruhé, byla na mě docela naštvaná, tehdy mě opravdu nenapadlo, že mezi mnou Hankou něco vznikne, ovšem vzniklo, pro-tože když jsem o pár dní později znovu navštívil, kde Hanka pracovala, tak jsem se v non-stopu zdržel, až do rána, jelikož tam moc hostů ne-bylo, tak jsem se s Hankou zapovídal. Já se omluvil, a najednou jsme si začali rozumět, netrvalo dlouho, a několikrát jsem se s Hankou po-miloval, a, i, když jsme spolu nechodily, protože šlo jen o sex. Je fakt krásný, jak se některé věci dokážou otočit ta holka mě nejprve nemo-hla vystát, a nakonec se se mnou pomilovala.
Dalším příběhem v mém životě, o kterém se můžete dočíst v této knize, bude příběh, o seriálu Pavel Dorotka historky ze života, už z ná-zvu vám, tak musí být jasné, že seriál popisuje některé historky, které jsem prožil, a jak jsem se vlastně dostal k tomu natočit seriál o svém životě? Proč se vlastně herec, kterým jsem byl, proč se herec, který měl tehdy za sebou několik epizodních rolí na televizní obrazovce, a dvě hlavní role v amatérských filmech rozhodl natočit seriál, o svém životě asi si říkáte, vždyť jsem tehdy moc známý nebyl proč jsem, tedy seriál začal točit, vždyť se na první pohled mohlo zdát že seriál o něja-kém Dorotkovi, který měl za sebou pár rolí nebude vlastně moc lidí zajímat, a sledovanost, tak nebude mít moc velkou.
K seriálu Pavel Dorotka historky ze života vedla dlouhá cesta, tak si ji pojďme říct, vše začalo v roce 2017, tehdy na facebooku vznikla skupina fanklub herec Pavel Dorotka, a právě v této skupině začal po čase dávat můj kamarád krátké historky z mého života, a jelikož se to trochu uchytilo, tak se začali nacházet lidi ,které začalo zajímat Jaký-pak, byl můj život předtím, než jsem se rozhodl stát hercem, a však okruh lidí tehdy ještě nebyl, tak velký ,ale stejně jsem si říkal bylo by fajn povyprávět trochu o své minulosti, a tak jsem se rozhodl, že uká-žu svou minulost. Původně, jsem chtěl napsat knihu ,ale z toho nápa-du tehdy sešlo, proto píšu ,až teď ,kdy to vyprávím, ale zpátky k příbě-hu. Takže, když z nápadu napsat knihu tehdy sešlo, začal jsem přemý-šlet, jak jinak ukázat svou minulost, a pak jsem si řekl, vždyť jsem fil-mař, tak o sobě můžu natočit seriál, avšak je třeba přiznat v první chvíli jsem neměl v plánu hrát sám sebe, neboť do role Pavel Dorotka jsem chtěl obsadit nějakého zkušenějšího herce, než jsem byl já, ale i stohoto nápadu sešlo, a já se tak rozhodl hrát v seriálu sám sebe.
Takže, když už jsem věděl, jak chci svojí minulost zveřejnit, a to v podobě seriálu, tak bylo na čase přemluvit člověka co mi s tím po-může, a pokud hádáte, že tím člověkem Byl Pavel Š. , tak hádáte sprá-vně, avšak věděl jsem, že Pavla přemluvit v tomto případě nebude vůbec lehké ostatně, když jsem se poprvé před Pavlem zmínil o nápa-du točit seriál z mého života, to bylo v době, kdy jsme spolu ještě to-čili film Tenebris, tak Pavlova odpověď zněla tohle si toč s někým jiným tohle s tebou točit nebudu. A myslím si dost lidí by to po tom-hle odmítnutí vzdalo, a nebo by se rozhodli opravdu sehnat někoho jiného, ale já ne, protože většinou nic nevzdávám jsem prostě takový, když jsem tak chtěl, aby se mnou točil Pavel, tak prostě bude točit Pavel řekl jsem si, a tak jsem ho přemlouval tak dlouho, až jsem Pavla opravdu přemluvil, a získal na svoji stranu, a tak tedy Pavel byl člověk, který mi seriál pomohl rozběhnout, a pak, už stačilo sehnat první herce, a natočit ty díly na youTube.
První epizoda seriálu nesla název vědma, ostatně o vědmě, jste se mohli dočíst, i v této knize, a kdy se to tedy rozjelo? Pokud jde o sa-motné natáčení, tak to začalo v září roku 2019, a tentýž měsíc jsme 1. díl seriálu dali i na youtube i na sociální sítě, a ohlas seriálu, jak ,už se od první epizody ukázalo seriál lidi začal zajímat, a mě udělal bezpo-chyby známějším i, když i kvůli seriálu, mám dost kritiku, kteří mi skrz seriál nemůžou přijít na jméno. Objevují se třeba názory příšerný seriál sebestředného člověka, nebo třeba, ten člověk má bože, tak přehnané ego, a spousta další kritiky, avšak najde se dost lidí co si seriál oblíbili, a stali se mými fanoušky za, což jsem pochopitelně moc rád, a získat víc fanoušků o to mi přece šlo, a k tomu mi právě seriál dopomohl ke sledovanosti, ta je každým dílem větší, což pochopitelně taky dost potěší, tak, že jsem rád, že jsem seriál začal natáčet.
V únoru roku 2015, jsem stále měl v hlavě Lídu, která náš vztah ukončila v prosinci roku 2014, ale o našem rozchodu, až jindy, pro-tože teď vám budu vyprávět o Kateřině V., a Lence S., což byly dvě nejlepší kamarádky, ale také dvě ženy, které jsem svedl. Tedy v únoru roku 2015, což bylo období, když jsem hodně pil alkohol, a zaháněl rozchod s Lídou, tím, že jsem spal každou chvíli s jinou ženou, a právě v téhle době jsem svedl Kateřinu, a Lenku pochopitelně obě zvlášť v rozmezí dvou týdnů, a ačkoliv byly Kateřina, a Lenka obě skvělý holky, tak to pro mě neznamenalo víc než jen pobavení, protože v té době jsem stále ještě miloval Lídu, a tak místo toho, abych si ji vážil jsem jí zničil přátelství ,protože když se Katka i Lenka dozvěděli, že jsem spal s oběma naštvali se jak na mě, tak i na sebe, a přestali se spolu přáte-lit, což mě vážně dnes moc mrzí, a je třeba říct, že dnes bych, už tak-hle přátelství nezničil. Ale bohužel, už to nemůžu vrátit, prostě se to tehdy stalo.
Víte ,když jsem chodil na učňák do Třeště na kuchaře, tak dost často jsem ze školy jezdil domů do Telče na stopa, a to se mi nemuse-lo jednoho podzimního dne roku 2010 vyplatit. Málem se mi totiž sto-pování vymstilo, abyste to co nejlíp pochopili stál, jsem tady na konci Třeště, a stopoval jsem v, tom jede modrá Felicie řidič v ní mě vidí, a zastaví, ptá se kam jedete? A já mu odpovídám do Telče, a tak mi řidič řekne, ať nasednu, a tak se chystám nasednout, ale v tom mi zazvoní telefon, volal mi tehdy kamarád, a jelikož jsem nechtěl tele-fonovat v autě, tak jsem se řidičovi omluvil se slovy, že si raději stop-nu někoho dalšího, až dotelefonuji, a teď si asi říkáte v čem je pointa příběhu, a ta je, že ten pán co mi zastavil, tak se pár kilometrů od Třeště vyboural, měl totiž autonehodu, ale nemusíte se bát přežil, avšak stejně, kdybych si nechtěl vyřídit telefonní hovor, a nastoupil k němu do auta dost možná, bych se tehdy vyboural s ním.
V minulé povídce jsem vyprávěl, o mém milostném poměru s Gá-binou D. A teď vám budu vyprávět, o setkání s Kryštofem, který byl přítelem Gábiny v době, kdy jsem s Gábinou spal, a zatímco s Gábi-nou jsem udržoval poměr na podzim roku 2008, s Kryštofem jsem se setkal, až na podzim roku 2011, tedy tři roky od poměru s Gábinou i přesto na mě Kryštof byl stále dost naštvaný, a tak není divu, že mezi námi došlo k pěstním souboji, dokonale jsme se tenkrát mlátili klac-kama, myslím od stromu, a musím uznat byla to tehdy docela solidní bitka. A i, když jsem na jednu stranu chápal, že byl na mě Kryštof kvůli Gábině naštvaný, neboť Gábinu, asi fakt hodně miloval, tak na druhou stranu já, jsem neměl ponětí, že Gábina tenkrát měla přítele, když jsem s ní spal, a to jsem Kryštofovi taky řekl, a pokud jde o náš souboj ten dopadl více-méně vyrovnaně.
Na podzim roku 2008, jsem si začal milostný poměr s Gábinou D. I přesto, že měla v té době přítele, a však na mojí obranu já o příteli nevěděl to, až později. Ona totiž Gábina byla trochu potvora, avšak velice krásná potvora i, když je třeba říct první chvíli by, jste to do ní neřekli, protože na to nevypadala, ale jak se občas povídá zdání kla-me, ovšem bavme se o poměru mě, a Gábiny ve kterém sice nešlo o lásku, ale na druhou stranu ukradená mi taky nebyla, rozhodně v tom nebyl, jen sex, a pokud jde o přítele Kryštofa, kterého Gábina měla, tak o tom, jsem se dozvěděl, až po ukončení poměru, a vyčítat jsem jí to nemohl, pravidla mezi námi bylo žádný chození, ale o tom, jen užít si spolu, takže jestli měla přítele do toho by mi nic nebylo I, když jak, už jsem řekl z mé strany to nebyl jen sex, sice jsem si s ní chtěl užívat, ale bral jsem jí jako osobu, které bych se i svěřil.
V červenci roku 2000 když mi bylo devět let jsem zažil další dra-matickou situaci, to víte byli jsme malí kluci, a dělali jsme klučičí blbosti, lezli jsme po stromech, hráli si na kovboje, stříleli z praku, a spoustu dalších dětských zálib, a právě jedna taková blbost se mi má-lem vymstila, a jak k tomu došlo? Bylo jak, už jsem říkal léto roku 2000, krásný slunečný den, a já s kamarádem, jsme lezli u nás u ry-bníka po takové menší skále, prostě jsme se nudili, a tak jsme se sna-žili zabavit, a tak oba lezeme na vršek skály, a, když, už jsme skoro na vršku skály tak mi podjede noha, a já po skále trochu sjedu, a však naštěstí se chytím rukama, za důlek ve skále, a nespadnu dolů na zem, a problém byl stále jsem byl docela vysoko ve výšce, ale nohama jsem se neměl kde chytit, takže jsem na té skále visel, a držel jsem se rukama, už jsem se viděl jak spadnu na zem, je sice pravda těch pár metrů by mě asi nezabilo, ale i tak tak jsem měl štěstí, že se mnou na skále byl kamarád, a podal mi ruku, dostal mě na místo kde, už jsem se mohl zachytit nohama, a vylézt, už úspěšně na vršek.
V květnu roku 2012 jsem se vydal do dalšího milostného dobrodružství, a tou byla holka jménem Kristýna S.Sympatická holka o dva roky mladší než já. Jednou v baru Šenk seděla Kristýna s přáteli, a měli oslavu narozenin jejich kamaráda co tam s nimi byl, kdežto já seděl u jiného stolu se dvěma přáteli. V první chvíli jsem si nemyslel, že bych se mohl Kristýně lí-byt, koukala na mě totiž, jak kdybych jí něco vyvedl.Takový nepříjemný pohled, jako co na mě koukáš ta frajére! Jenže se večer posunul k ránu, a my se s Kristýnou zapovídali,oba jsme měli totiž zálibu ve filmu, což nás pojilo. Ze začátku na mě koukala sice divně potom, už se dívala na mě stylem, Líbíš se mi ! Což se mi líbylo, protože jak jsem říkal Kristýna byla sympatická, dlouhé hnědé vlasy, brýle co jí moc slušely ,krásný úsměv který však nevěnova-la každému, avšak mě ano. Když jsem jí ráno šel doprovodit na taxík došlo na první pusu, a zhruba za týden jsme se sešly znova, a ztrávily spolu noc plnou vášně. Jó milování s Kristý-nou bylo krásný, a proto s ní strávil ještě několik nocí,ale později jsem náš vztah ukončil, Kristýna chtěla být totiž se mnou pořád, což pro mě nebylo možný, protože jsem chodil s Renatou, a tak jsem tehdy Kristýně zlomil srdce i, když mi to žádnou radost nedělalo.
V roce 2012 jsem zažil docela hnusné jednání od jednoho barmana v jednom telčském baru, přesněji šlo o bar s názvem Casíno o kterém, už byla řeč, a tak sedím jeden večer v tomhle baru, popíjím pivo, k tomu si zapálím cigaretu, a hledím vedle leží tam hlavou na baru žena, očividně unavená alkoholem, což by nebylo nic divného, a určitě by nebylo nic špatného, když jí chtěl barman probudit, ale potom se odehrálo něco co mě nadzvedlo dos-lova ze židle. Barman si vzal paralyzér, a kolem hlavy ženy ho začal pouštět já jsem nevěřil vlastním očím. Co, když tu ženu tím paralyzérem paralyzuje, vždyť jí může zdravotně ohrozit může mít i slabé srdce, to mě proběhlo hlavou. Okřikl jsem tedy toho barmana, a on se při-blížil ke mně, a začal mě tím partalyzérem ohrožovat, moc jsem ho chtěl usměrnit a trefit ho čímkoliv, ale nakonec jsem to neudělal, a probudil jsem spíci ženu, doprovodil jí domů. Po-kuď jde o barmana dlouho tam poté nevydržel, ale né kvůli tomuto, ale změně majitelky, a ten, už si dosadil poté nový personál.
Pokuď by se lidé ptali kdo nejvíce ovlivnil mou hereckou kariéru, tak dnes, kdy píši tuto povídku musím říct, byl to Pavel Šeb.Člověk, který je mým kamarádem, rádcem, a taky člo-věkem co mi dost pomohl , a popravdě to by mě při prvním setkání s Pavlem Šeb. Určitě ne-napadlo.Protože, když jsem Pavla v roce 2010 poznal bylo to chvíli po tom, co jsem se obje-vil v pořadu Nikdo není dokonalý, kde jsem odpovídal na otázky, a Pavel neměl radost, jak jsem se v pořadu předvedl, vlastně mě zkritizoval. Tehdy mě nenapadlo,ž e se z nás stanou přátelé, kteří si budou pomáhat.
Protože, když jsme si z kraje roku 2015 začali s Pavlem povídat, zjistily jsme oba, že nás film hodně baví, a vlastně, tak začalo naše přátelství. Postupem času jsme našli i další té-mata, ale nejvíc jsme si rozuměli skrz film, a moje herectví, a Pavel mi vždy rád radil, jak se mám tvářit, když stojím před kamerou, což mě dost pomohlo v době, když jsem se začal ob-jevovat na televizní obrazovce, avšak nešlo jen o film, a herectví, ale především o přátel-ství, protože se Pavel postupem času stal mým nejlepším kamarádem, a za to jsem vdě-čný, protože nebýt přátelství s Pavlem, nikdy by nevznikly projekty jako : Jsem to já ,Tenebris či třeba seriál Pavel Dorotka -Historky ze života, a to si myslím by byla škoda, co říct závěrem, určitě bych našel ještě dost věcí, které se stali díky Pavlovi, ale to by jsme tu byli hodně dlouho, a jen snad díky Pavle za to, že jsi mým kamaradém.
Když jsem v létě roku 2010 popíjel s kámošem na jeho chatě,věděl jsem, že bude sranda, ale rozhodně jsem nečekal, že se po mě bude střílet ze vzduchovky. Jak se to vlastně stalo? Kámoš na chatě neměl žádný záchod, tak jsme si ulevily vždy u nějakého stromu, a když jsem šel po půlnoci já, tak jsem šel od chaty o trošku dál, potřeboval jsem se trošku projít, a v tom byl ten háček, protože, když jsem se ze záchodu vracel k chatě, spletl jsem si chatu. t Víte byl jsem, už trochu opilý, a chata o kousek vedle byla podobná té naší jako vejce vej-ci. Divil jsem se akorát, proč je plot najednou zamčený, když před tím odchodem byl odemče-ný. Kámoš dělával občas fórky, tak jsem si myslel, že zamkl ze srandy, tak jsem ten plot přelezl, abych za malou chvíli zjistil, že se jedná úplně o jinou chatu. Uslyšel jsem jak někdo otevírá dveře, a řve jen počkej zloději já ti to zpočítám, no přiznám se v té chvíli jsem rychle vystřízlivěl, a plot přeletěl jako superman, ten dotyčný co po mě řval měl v ruce totiž vzdu-chovku, a několikrát z ní i vytřelil, naštěstí mě netrefil, protože jsem utíkal jak o závod.
Jsme v roce 2012, je únor, a já chodím s Renatou asi dva měsíce, už jsem poznal její ka-marádky, a nyní na plese poznám i její rodinu. Z čehož jsem nervózní, a říkám si jak mě při-jmou, a budu se jim líbit? Nakonec jsem se bál zbytečně, Renaty rodina byla fajn. Měla dva bratry Honzu a Josefa, trochu přísnější mamku, a pohodáře taťku.Renatě to tehdy moc slu-šelo, a byla to pro mě nejhezčí maturantka na plese. Pokuď jde o tuto povídku není moc zajímavá,t entokrát nezachraňuji život, nehraju v televizi, nesvádím tři ženy za jeden večer, ale věřte, že pro mě byl ples se ženou, kterou jsem miloval moc důležitý.
V únoru roku 2016, jsem poznal ženu jménem Nikola, která se stala další z mnoha žen, které jsem okouzlil a svedl. A jak, už to tak občas bývá k našemu seznámení došlo zcela ná-hodně. Bylo to na vlakovém nádraží v Telči, Nikola tam totiž seděla s kamarádem Radi-mem, kterého jsem znal i já, takže, když jsem Radima na nádraží uviděl, dal jsem se s ním do řeči, a po chvíli si začal rozumět i s Nikolou. Netušil jsem, že mě Nikola, už znala byla totiž fany-nkou našeho fotbalového týmu AC Pivaři Telč v klubu u jehož vzniku jsem byl, a dělal tam i kapitána. Když Radim po chvíli odešel, protože ho scháněla maminka taky chlap,kterýmu tenkrát bylo asi 23. let, a maminka mu volá, ať přijde přesně na oběd, tak po té co odešel jsem Nikolu pozval k sobě domů. Samosebou původně jako jen na pokec, aby neviděla ně-jaké ty úmysly, a po pak jsme si dali pár panáků slivovice, ona se Nikola taky ráda napila, a po chvili se začaly báječně bavit, tak netrvalo to dlouho, a začalo to být mezi mnou, a Niko-lou víc než jen přátelství, prostě podlehla mému šarmu, a mimochodem skvěle líbala.
V prosinci v roce 2012 jsem musel ujít 30. kilometrů v noci, a ke všemu ve velké zimě, a nic příjemného to nebylo. Nejde tak ani o 30. km, znám lidi co za den ujdou i 60. km jde o to ,že to bylo v noci, a to si myslím je něco trochu jiného, než to ujít za den. Šel jsem tehdy z Třebíče od bývalé přítelkyně Renaty, až do Telče pěšky, protože mi ujel poslední autobus. Čekal jsem sice, že se mi zadaří stopnout nějakého řidiče, ale to se nestalo. Tak jsem šel zhruba 7. hodin pěšky, a jelikož jsem vyrazil v 21. hodin tak domů jsem dorazil někdy ve 4. ráno to by tak hrozné nebylo, kdyby nebyla, tak obrovská zima, a mrazivý vítr se sněhem, který mě bičoval do tváře, až jsem skoro neviděl, a neměl ani čepici, ani kapuci, Tak jsem měl promrzlé i uši, že jsem ani neslyšel, tak zima, a nálada pod psa, navíc mě málem srazilo auto, a také srna co přebíhala přes cestu. Byl jsem rád, když jsem ráno lehl do postele, a byl jsem rád, že jsem konečně doma.
Každý, nebo vetšina z nás měla v dětsví sen čím bychom chtěli být, až budem dospělý, někdo chtěl být astronautem, někdo pilotem, a já chtěl být fotbalistou. Ostatně měly jsme to v rodině, když táta chytal za fobalový tým v Telči, já chtěl být profesionál, a to, protože jsem jako malý k tátovi vzhlížel. Dodnes si vzpomenu na některá fotbalová utkání, ve kterých Telč vyhrála, a táta jakožto brankář tomu svým výkonem významně přispěl, a já byl vždy hrdý se-děli jsme s klukama na tribuně, a ti mě říkali, jak je táta dobrý gólman, a já byl na tátu moc pyšný.Takže s fotbalem jsem začal i z důvodů, aby i na mě mohl být pyšný. V sedmi letech v druhé třídě mě rodiče na fotbal přihlásili na přpravku ve stejném klubu, ale mužů táta chy-tal. Táta gólman, a já začínal v poli i, když jsem se občas i k tomu chytání dostal. Tak nějak na střídačku jednou v poli, jednou v bráně.
O Lídě jsem vám vyprávěl v 25. povídce. Jak jsem jí poznal 5. července roku 2014 na zá-bavě ve Staré říši. Kde také začal náš vztah, a druhý den jsem se pak rozešel se Sabinou. Lída mě okouzlila natolik, že jsem chtěl být jen s ní. Po tom co jsem si s Lídou začal na zmi-ňované zábavě, jsem si na další setkání s ní musel počkat dva dny, a zdálo se to jako věč-nost, toužil jsem být v její blízkosti, vidět jak se směje, slyšet její krásný hlas, ale také hledět do jejích krásných očí. Po dvou dnech odloučení bylo vidět, že i Lída se na mě moc těšila stejně jako já na ní. Skoro jsme se od sebe nemohly odtrhnout, a bylo zřejmé jak moc nás to k sobě táhne, tak, když jsme se na konci schůzky loučily tak jsme se loučily dost dlouhou dobu, a ani jednomu z nás se nechtělo od toho druhého.Vyhlížely jsme další rande.
Byl to týden co jsme se s Lídou seznámily, a začaly spolu chodit, pamatuji si to hodně dobře, byla totiž sobota, a my se domluvily, že kousek od Vystrčenovic, kde Lída bydlela půj-deme k rybníku, a strávíme tam spolu pěkný večer .Koupil jsem víno, Lída vzala deku ,aby jsme neležely na trávě, a společně jsme chtěly trávit pěkný večer. Což teda byl, a tehdy jsem i díky zmiňovanému večeru věřil v náš vztah, že je Lída prostě ta pravá.S Lídou bych chtěl tehdy strávit klidně celý život,Ten večer se naše rande protáhlo, až do ranních hodin,braly jsme to tenkrát hopem, vždyť jsme se znaly teprve týden, a ten večer jsme si spolu vyznaly lásku, a já tenkrát v Lídě viděl lásku na celý život, a to myslím vážně.
Po té co jsem s Lídou strávil krásné chvíle u rybníka, došlo i na první zádrhel,protože Lída přišla domů od rybníka později, než doma slíbila. To se nelíbylo Lídině mamce natolik, že chtěla, aby se mnou Lída přestala stýkat. Měla asi starch, abych na Lídu neměl špatný vliv, a přeci jen Lídě bylo tenkrát ještě 17. let a mě bylo 23. takže jsem byl o 6. let starší, než ona. Také jsem byl zkušenější, co se s holkou nechce vodit jen za ručičku, tak se právem bála, abych nechtěl Lídu, jen dostat do postele. Je pravda, že jsem její mamku v tomhle chápal, a já kdybych měl svojí dceru, aby jí nějaký chlap nechtěl jen využít, ale to u mě nehrozilo já měl Lídu upřímně rád, a právě tohle jsem řekl Lídy mamce osobně, a pak ,už proti našemu vstahu nebyla, a já byl moc rád, protože mi na Lídě moc záleželo, a upřímně jí miloval.
Když jsem tedy mamce Lídy vysvětlil, že Lídu mám skutečně rád, a ona tak souhlasila abychom se s Lídou stýkaly, měl jsem možnost poznat i zbytek její rodiny.A tak kromě ma-mky i tátu Lidy což byl férový, a pracovitý chlap, ale také tři sestry. Jedna z nich Kateřina tu jsem měl poznat již na zábavě ve Staré říši, kde jsme se s Lídou seznamily, a ještě tu byli Zuzana a Marcela, Lída byla v rodině nejmladší tedy sestry od sebe byli v rozmezí dvou, až šesti let. Rodina Lídy byla fajn, sice mamka Lidy byla přísná, ale férová, a hodná ženská, by-dleli ve Vystrčenovicích v krásné rodinném domě na vesnici, a hlavně se mi líbylo, že rodina drží pospolu. Lída byla úžasný člověk dobrosrdečný, jak v jednání, tak v chování,chytrá, a moc hodná. Moc rád si i dnes na ní vzpomenu.
Gábinu jsem poznal na jaře roku 2013, bylo to pár dní před tím, než jsem šel na svatbu Jo-sefa, což byl brácha mé bývalé přítelkyně Renaty o které, už byla řeč. Poprvé jsem Gábinu spatřil v baru non-stop casino, Gabča tam tehdy hrála automaty, a já se s ní zakecal, když jsme se potakli po dvou dnech v jiné Telčské hospodě, byl jsem za to velice rád. Víte v té do-bě jsem s Renátou chodil více, jak rok, a čtyři měsíce, občas se i pohádaly, tehdy to mezi námi nebylo, už tak zalité sluncem. A, protože jsme se pohádaly na facebooku tak jsem se ještě ten den s Gábinou pomiloval. Byl jsem naštvaný na Renátu vím, že to nebylo řeše-ním, ale byl jsem mladej, a viděl to tenkrát jináč. A, když Gábina měla zájem, tak jsem se sexu nebránil.
V létě roku 2009 jsem se neudržel, a dal jsem pár facek bývalému kamarádovi, popravdě na mém místě by to udělal skoro každý, a chápu ten den ho odmítla holka, ale to se prostě stává, že kvůli tomu pak brečel, a skoro s histerickým záchvatem, to by se dalo ještě přehlé-dnout to, že mě pak urážel, to bych také přenesl, ale to, že jsme šli oba v noci k němu domů se každou chvíli válel na silnici, a chtěl, aby ho přejelo auto to, už na mě bylo moc,kdyby to bylo na chvíli, ale on tam ležel dvě hodiny, a vždy když jelo auto jsem ho musel vláčet ze sil-nice k okraji, aby ho někdo nepřejel, přece byla noc to vás auto hned prostě vidět nemusí, a byl by průšvih. Po dvou hodinách mě došla trpělivost, tak jsem mu vrazil pár facek, aby se probral, a přestal se litovat, ono to zabralo, a přestal se chovat, jak hlupák, a domů jsme do-šli hned jak jsem ho profackoval.
Když jsem v zimě v lednu roku 2007 šel ven, určitě mě nenapadlo, že zažiju další drama-tickou situaci ve, které mě půjde zdraví, a dost možná i o život. Prostě jsem si myslel, že se jen projdu po venku, a jelikož byla zima, tak jsem se procházel sám a, když jsem šel kolem rybníka, tak jsem si řekl proč se neprojít po zamrzlém rybníce. Dnes, už vím, že to nebyl do-brý nápad, protože ten lednový večer se mi procházka po rybníku málem vymstila. Byl jsem tehdá, už dost daleko od břehu a to byl problém, protože ten led podemnou začal křupat. Já jsem zareagoval tím, že jsem se rozběhl ke břehu, a to na ledě nebyla také sranda. Pokud bych se dostal pod led,už bych se z toho nedostal, a byla by to moje konečná, proto jsem utíkal, jak nejvíc jsem mohl, a zatímco běžel za mnou se led začal bořit. Bylo to těsné jak, když ve filmu vidíte běžet po mostě hrdinu, co se za ním rozpadá, a on to na poslední chvíli stihne na druhou stranu, tak přesně se dá popsat i tato událost. Jsem teda rád, že jsem se vyhnul studené vodě v mrazivém večeru a doběhl v pořádku znovu na břeh.
Byl jeden páteční večer z jara roku 2013, a jsem v baru Šenk v Telči poznal krásnou ho-lku Moniku Bu. A ačkoliv jsem chodil ještě s Renatou, tak mě Monika okouzlila na tolik, že jsem jí musel získat. Je pravda, že se líbyla i kamarádoovi, ale ten měl smůlu, protože jsem se jí líbil já. Od začátku to muselo být poznat, jak to mezi náma jiskří, a viděl na Monice jak mě svléká pohledem, tak po Šenku jsme udělali krátkou zastávku na diskotéce v Telči a pak jeli k Monice domů, kde jsem strávil v podtsatě celý víkend nahý, protože jsme se milovaly s Monikou v jednom kuse, a do dneška mám v živé paměti, jak jsem se sprchoval, a Monika za mnou vlezla do sprchy, vůbec nic neřekla, a rovnou po mě vyjela, takových zážitků s ní bylo víc. Po té jsem se s Monikou stýkal ještě nějakou dobu, a vlastně to skončilo, až, když Monice začalo vadit, že chodím s Renatou i, když ze začátku jí to nevadilo.
Na jaře roku 2019 se mi naskytla šance se zúčastnit nebo spíše projít kurzem modelingu . Mě osobně toto nenapadlo si tímto projít, byl to nápad mé kamarádky Marie Hr.ta se totiž do kurzu příhlásila, a mě řekla jetli se nechci také přihlásit, řekla mi, že jsem dost pohledný, abych se mohl zúčastnit, a já nakonec souhlasil. Byl jsem ovšem dost naivní, a viděl před tímto kurzem modeling dost jednoduchý, jen se správně kouknout do foťáku, a je to, ale po pravdě to nic jednoduché není. Je třeba se naučit správně chodit po mole, a jak zacházet s věcma co vám na přehlícde dají, jak o sebe pěčovat, jak se udržet v dobré kondici a ještě spousta věcí okolo toho. Na tento kurz co jsem v Brně nakonec udělal vzpomínám rád, už i proto, že si člověk přijde více přitažlivě, když může dělat modeling toto je to mužské ego.
Na jaře roku 2020, jsem začal ve spolupráci s Pavlem Šebestou točit dokument o svém životě s názvem„ Pavel Dorotka kontroverzní filmař ´´ Byl jsem rád, že jsem Pavla pře- mluvil, a skoro radostí skákal, jak jsem chtěl dokument natočit, protože jsem věděl, jak moc bude dokument poutat pozornost, což byl pochopitelně jeden z hlavních důvodů, proč jsme ho začali natáčet. Zároveň divákovi přiblížit můj život, a dobře vím, jak diváka upoutat pozor-ností k mé tvorbě. Začal jsem dokument připravovat tak, aby diváka bavil, aby to nebylo nu-dné, ale poutavé, a tak se v mém dokumentu střídá vyprávěni do fotek, záběry z mojí tvorby či natáčení, silná hudba, a také mé vyprávění do kamery v podstatě 67. minut u, které se troufnu říct nenudíte. Záměr upoutat opět pozornost vyšel, na své poměry skvěle, a diváci se rozdělily na dva tábory jedním se dokument líbyl, a pak ti kteří ho nemůžou vystát, a podle nich důkaz, jak jsem sebestředný, mám přehnané ego, a spousta dalších názorů i to,že jsem si o sobě dovolil tento dokument natočit. Pavel Dorotka kontroverzní filmař.
Je léto roku 2009, je mi 18. let, a mám za sebou druhý rok na kuchařovi, užívám si pohody , holek, a alkoholu. Je mi 18. let, a mám dlouhý kudrnatý vlasy, líbivý obličej a není divu, že se i líbím. Dodnes si vzpomínám na jeden letní den, právě v roce 2009, tehdy jsem se v baru non-stop, který sídlil v Třešti seznámil s jistou Dášou, která v baru u stolu seděla se svým ot-cem, a já si k nim přisedl, abych neseděl sám, tak, když tam Dáša seděla s tátou, tak jsem neočekával nic, jen posezení u piva, a k večeru byl otec,už unavený, s mladýma držet krok nedokázal, a šel proto domů. Byli jsem tam s Dášou sami, a popíjeli s unavou,ale né tak abychom šli domů. Místo toho jsme šli na dámské záchody, a tam se spolu pomilovaly, a když jsem šel nad ránem Dášu vyprovodit domů, tak jsme se ještě jednou pomilovaly venku, škoda, že se Dáša brzo po té odstěhovala, mohly jsme v tom pokračovat.
Na jaře roku 2019 se televize rozhodla natáčet nový pořad, který nesl název ,,Zpívat může každy ´´, šlo o pořad, kde si soutěžící zaspíval svojí vybranou píseň, a toho koho hodnotila porota nejlépe získal 10 000 kč . Tak jsem se tehdy přihlásil, ovšem né kvůli pe-nězům, ale kvůli tomu, abych se opět objevil na televizní obrazovce, nejsem ani dobrý zpě-vák což se potvrdilo, když jsem nevyhrál. Jsem rád středem pozornosti, a věděl jsem, že mo-je pěvecké vystoupení pozornost upoutá, a tak jsem byl rád, že jsem se do této pěvecké soutěže nakonec přihlásil, a prakticky ihned mě vybrali. Zazpíval jsem tehdy písničku Walde-mara Matušky - Slavíci z Madridu. I, když porota pro mě nehlasovala, tak jsem si vystoupení užil, a vytvořil si další zkušenost do života.
O Pavle jsem se zmíňil, už v 11. povídce, kde jsem popsal, jak jsem jí sbalil v Telči na di-skotéce, a tak vám v této povídce povaprávím o našem vztahu, který skončil v lednu 2011. Byl to, ale velmi volný vztah, s věrností jsem si hlavu nelámal, ostatně v povídkách 50. až 52. píši jak jsem svedl tři ženy najednou. Bylo to právě v době, kdy jsem chodil s Pavlou.I přes nevěru mi bylo s Pavlou celkem dobře, ale láska to nebyla, jen jsme se oba tomu dru-hému líbily, měli se k sobě, strávily pár hezkých chvil, ale lásku, jsme k sobě necítily. Jednou jsme byly s Pavlou zase na diskotéce, a Pavla odešla s diskotéky trochu dříve, a já se tam ocitl osamělý, tak jsem se hned musel líbat s jinou holkou, a, protože tam zůstaly Pavly ká-mošky vše jí poté řekly. Tak se se mnou Pavla rozešla hned druhý den, a řekla, že nechce chlapa co jí bude podvádět.
Na podzim roku 2008 jsem byl na kuchařovi v druhém ročníku, a šel jsem zase jednou s kamarádem Honzou za školu. Šli k jeho kamarádce Monice Š. V Jihlavě. U Moniky bylo pří-jemně, a když byl Honza v kuchyni, a jedl Moničin oběd drzoun jeden to mi bylo ještě příje-mněji, byli jsme v pokoji totiž sami s Monikou, Monika si tehdá sundala tričko, a byla jen v podprsence, a ty její prsa to byla prostě nádhera, a za chvíli si Monika sundala vše, a samo-sebou i já se přidal, vlezli jsme si do postele, a pořádně se pomilovali a Honza? Ten v kuchy-ni jedl, a bylo od něho hezké, že nás nerušil.Večer mi řekl, že jsme nemusely být tak hluční, prý se nedokázal věnovat tolik jídlu...
Je prosinec roku 2014, a můj vztah s Lídou je u konce, ale o tom jindy. Nyní vám budu vy-právět jak jsem navštívil nevěstinec. Tehdá jsem to neplánoval, tehdy Michal Ř. ,Robin Sz. a Josef jsme jely té prosincové půlnoci k hranicícm s Rakouskem do jedné velké herny zahrát si na automatech. A proč jsme tam hráli, protože měli akci na jídlo, a pití zdarma pro hrající. Ukecali jsme Josefa, aby vzal auto, a hodil nás tam i přes nebezpečné náledí. Mohly jsme se i vybourat , ale dorazily jsme tam a zůstaly, až do ranních hodin. Klukům se ani ráno ne-chtělo domů, a tak jsme se rozhodly pro návštěvu nevěstince, a nakonec jsem tam šel jen já, a Josef ostatní čekali v autě. V nevěstinci se zdržel nejdéle Josef, a to proto,že jsem zjistil ,že nemám dostatek peněz, protože se tu noc hrálo. Takže sexy prostitutka měla smůlu ne-měl jsem jí, už čím zaplatit, a tak jsem šel z nevěstince zpět do auta za klukama.
Je léto roku 2012, a už přes půl roku chodím s Renátou, ale nebrání mi to v ničem nava-zovat i další milostná dobrodružství s dalšími ženami. Tak jsem sbalil i Mariku, toužil po ní snad každý chlap z okolí, a nebylo se čemu divit, byl to pořádný kus ženský. Musel jsem si jí získat, musel jsem jí mít, a ukojit své choutky, jsem dobyvatel, a s ženskýma jsem to vždy uměl a umím. Navíc, jsme byli oba zadaní, a také mi přítele připomněla v době, když jsem jí svlékal podprsenku jako bych byl tenkrát schopný vnímat něco jiného, něž její krásná prsa a to, že má přítele mi sdělila i po sexu a to,už jsem jí naplno vnímal.
V minulé povídce jsem vám povídal o Marice, a dnes se seznámme i s přítelem Mariky. Je-jí přítel totiž neměl velkou radost, že jsem se mu s Marikou vyspal, a tak v něm dřímala tou-ha po souboji se mnou, a došlo mezi námi k pěstnímu souboji. I dnes si vzpomenu, jak mě naháněl po lese, naštvaný, že jeho milovaná Marika podlehla mému kouzlu, a že mi neo-dolala, a tak, když jsme se dostaly z lesa, tak jsem se mu postavil čelem tváří v tvář, a do so-uboje jsem nastoupil naplno. Bylo to, jak z nějakého filmu dva chlapy co si nedaly nic zada-rmo, a pár ran jsem já i on schytal i, když to dost bolelo rozhodně toho nelituji, mé milování s Marikou, protože ona byla opravdu krásná ženská, co mě uhranula svým kouzlem.
Na jaře roku 2004 mi bylo 13 let, byl jsem tehdá v 7. třídě na základní škole v Telči.Měl jsem velké problémy s učením, záměrně jsem nechával žákovskou knížku ve škole, aby ro-diče nevěděli, jak to mám s učením. Tata byl naštavaný, a kdyby tu žákovskou viděl, byl by naštvaný ještě víc, tak jsem se opravdu bál. Věděl jsem, že to se mnou rodiče vždy myslí dobře, že se učit musím, ale bylo mi 13 let, a měl jsem prostě strach. Tak jsem se rozhodl, že uteču z domu, a vzal si na cestu nějaké to jídlo, rozbil prasátko s penězi, zbalil si nějaké ty věci a pryč z domu. Byl jsem hodně naivní, představoval jsem si jak si budu žít v lese z to-ho co mi příroda nadělí, a nic jiného mě nebude zajímat, žádná škola, žádné učení, prostě si budu žít v symbióze s přírodou, a dnes se těm mým plánum směju, když si na to vzpomenu Byl jsem kluk co se bál jít kvůli škole domů, a to nebylo dobře.
A, tak teda na jaře roku 2004 utíkám z domu, odhodlán se nikdy nevrátit, jak to tak píšu zní to hrozně, když se 13. letý kluk kvůli škole rozhodne utéct z domu. Vzpomínám jak jsem v noci bloudil v lese, a přitom moji rodiče trnuli hrůzou kde jsem. Zní to jako obyčejná kluko-vina tehdy to tak, ale nebylo, a hlavně kluk sám v lese ve 13. letech v noci nemá co dělat. Když jsem se nad ránem vracel domů, už jsem chápal, že v lese žít nebudu, místo toho jsem mámě padl do náručí, a se slzama jí vše o známkách řekl, i tátovi. Přežil jsem to, a dnes, už vím, že utéct z domova nebylo řešení. Ustrašná máma chtěla tehdá, již volat policii, kdybych se nevrátil domů, a co z toho vyplívá: Nikdy neutíkejte kvůli špatným známkám z domu, není to řešením.
Jsme v létě roku 2017, a já byl pozván na konkurz do televize skrz nový pořad, který měla televize točit. Šlo opravdu o zajímavý projekt i, když je pravda, né každý by do toho šel ne-boť v pořadu měla být nahota. Mělo jít o pořad kde se lidé seznamují nazí, takže jsem se musel na zmiňovaném konkurzu zesvléct. Neměl jsem stím problém, a jediné co mi na cas-tingu zůstalo byly ponožky, a šátek na hlavě. Krásná ženská co řídila casting viděla vše, tak jak mě pán Bůh stvořil, a koukala se zatajeným dechem, a asi o měsíc později mi volali, že mě do pořadu vybrali, ale nakonec pořad netočily, televize tomu dala stop. Nyní je na stanici Očko vždy v úterý právě pořad, který se natáčel v Británii. Jde o podobný projekt.
Jsme v roce 2010, je 30. prosinec tedy den před samotným Silvestrem. V té době se stý-kám s Pavlou o které byla řeč v 11. povídce, kde jsem popisoval, jak jsem jí sbalil.O Pavle tato povídka nebude, ta je totiž o dalších třech romantických dobrodružstvích, které jsem stihl pouze za jeden večer, nebo přesněji z noci 30. prosince do 31. prosince 2010 a to v baru Šenk pod věží v Telči kde jsem ty tři ženy, tři velmi okouzlující ženy poznal. Jejich jmé-na Helena Richt. ,Lenka Dr. a Lucie Do. Všechny tyto ženy jsem okouzlil svým šarmem. He-zky se usaďte, a čtěte o tom, jak jsem okouzlil tři krásné ženy.
Jak, už jsem zmíňil odehrálo se to v Šenku. Tehdá jsem tam seděl s kamarádem Micha-lem a Jiřím a vedle u stolu seděli dvě holky, jedna se jmenovala Helena Richt. A ta se mi zalíbila byla sice starší o 12. let než já, byla vdaná, a měla dvě děti. To mi tehdá,ale v ničem nebránilo pokusit se Helenu svést. Holky si odskočily na toaletu, a já se vytahoval před ká-mošema jak Helenu sbalím. Holky se poté vrátily ke stolu, a ten bídák Jiří ihned Heleně řekl, jak jsem se vytahoval. Asi pak čekal, že Helena řekne, že jsem namachrovanjej a podobně, ale to se pěkně spletl. Helena mě totiž k sobě přitiskla, a začala mě vášnivě líbat, bylo to op-ravdu hezké, a ještě lepší byl Jirkův udivený pohled, věděl totiž, že utřel. S Helenou jsme se měli k sobě v Šenku, až do rána, ale to mi nebránilo rozjet další romantiku, ještě s dalšíma dvěma ženama.
Další holka se, kterou jsem si ten večer v Šenku začal byla Lenka Dr. Pravda spolu jsme se znali, už z dřívějška, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych se jí líbil. Měla totiž moje tele-foní číslo na, které mi zavolala hned, jak vyšla ven ze Šenku, prý abych za ní zašel ven, a tak jsem na chvíli opustil Helenku a šel za Lenkou ven. Co následovalo při setkání s Len-kou? Coby Lenka si mě přitáhla, a začla mě líbat, a přitom šahala i do rozkroku. Tehdy to bylo s lenkou vše, ale je tu ještě třetí žena se kterou jsem si ten večer v tomto případě, už rána začal. Byla to Lucie Do. V Šenku jsme, už tenkrát zbyli jen my dva, všichni, už byli do-ma, a já se seznámil s Luckou, která do baru dorazila právě, až k ránu. Sama tam šla na drink, a já toho využil, a začal jí balit. Jí se to líbilo, měla tenkrát problémy s přítelem, a tak si mojí pozornost užívala, a to natolik, že jsme se spolu na ženských záchodech v Šenku pomi-lovali, a to dost vášnivě.
Popravdě dlouhou dobu jsem snil o tom, že jednoho krásného dne natočím film. Film, který bych režíroval, napsal k němu scénář, vymyslel námět, a zároveň si ve filmu zahrál i hlavní roli. Vymyslel jsem příběh k filmu, přičemž kamarád Šebi dodal filmu název, který zněl ,,Tenebris'' zároveň měl být u filmu kameraman a střihač. Pokud šlo přímo o film tenebris, ten se měl začít natáčet v červenci roku 2017, a však tehdy nastali komplikace, neboť jsme se se Šebim tehdy pohádali a přestali spolu mluvit. Tehdy, už to vypadalo, že na natáčení filmu vůbec nedojde, a trvalo to tak dva měsíce, než jsme se spolu udobřily, a pak jsem ho musel opět ukecat, aby do natáčení filmu šel, a to se mi nakonec povedlo za což jsem mu dodnes vděčný, protože bez kamery, a střihu by nápad natočit film Tenebris zústal jen nápa-dem, ale díky Šebimu jsem svůj sen mohl uskutečnit, a svůj nápad mohl přívest na stříbrné plátno, a ukázat ho divákovi.
Po tom, co jsem Šebiho ukecal, abychom natočily snímek tenebris, jsem začal schánět lidi do filmu. Pokud jde o samotné natáčení, tak film se začal točit v březnu roku 2018, přitom první lidi jsem nabral do filmu, již v září 2017, a asi si říkáte to jim trvalo půl roku, než sehnali všechny herce? Pochopitelně ne, prostě jsme se domluvily, že se začne točit na jaře roku 2018, a v březnu se do toho dali. Na každý natáčecí den jsem se dost těšil, a bylo to na mě asi i vidět, snažil jsem se být dost pečlivý, aby vše vypadalo skvěle, a vše bylo dokonalé, po-chopitelně jsem s tím mohl i hercům co zde hráli lést na nervy, však i při natáčení k hádkám došlo, ale naštěstí se to vždy uklidnilo, a v natáčení se pokračovalo.
Samotný natáčení filmu tenebris, trvalo s přestávkami od března do srpna roku 2018. Scénář samotný jsem dopisoval během natáčení, takže závěr filmu jsem vymyslel týden před tím než jsme ho natočily. Musím se sám pochválit, že jsem tvořivý filmař, a nedělalo mi problém doladit film během natáčení. V říjnu roku 2018, měl film premiéru v Kině Máj v Třešťi. Ano dočkal, jsem se premiéry v kině filmu, který jsem natočil, byl jsem velice šťastný byl to prostě skvělý pocit vidět svůj snímek v kině i, když bylo zapotřebí překonat pár pře-kážek stálo to za to. Já budu na film tenebris jehož natáčení mě po filmové stránce napl-ňovalo, a působilo mi radost, a také velký dík Šebimu bez, kterého by tento film nikdy nev-znikl.
V roce 2006 v červnu, jsem chodil do deváté třídy na základní škole, a také si zahrál roli ředitele ve školním představení. O tom vám právě budu vyprávět. Ještě než začnu, zhruba o půl roku dříve vybírali v Telči lidi do filmu Bathory, který měl premiéru tuším roku 2008 a já jsem byl tehdy také na náboru lidí do filmu, protože se také točilo u nás v Telči. Do filmu jsem bohužel nebyl vybrán, což mě tehdy mrzelo, a tak jsem si sprvavil chuť ve školním předs-tavení kde jsem si zahrál ředitele školy, a jak já byl tehdá nervózní, když jsem vystupoval před publikem, ale na druhou stranu, jsem byl vlastně šťastný. Byl to velký zážitek, tehdy jsem pochopitelně nemohl tušit, že se jednou budu na televizní obrazovce objevovat. Bylo mi 15 let, a byl jsem kluk, co si měl možnost zahrát v divadelním představení.
V srpnu roku 2006 jsem si zahrál ve snímku Jana Svěráka,, Po strništi bos'' , tedy spíše jsem se v něm mihnul, a to jako německý voják. Byla to bezpochyby zajímavá zkušenost na kterou rád vzpomínám. Pokuď jde o film, ten se natáčel z části ve Slavonicích což je neda-leko od Telče, tak jsem to neměl daleko, což mi vyhovovalo, a dodnes si na chvíle natáčení filmu Po strništi bos vzpomínám na to, jak jsme v německý uniformě o přestávce během na-táčení chodily ve Slavonicích po náměstí, a lidi se s námi chtěli fotit. Na to, jak jsem při natá-čení poznal dva skvělý kámoše, a na to jak byla skvělá atmosféra při natáčení, a hlavně na to, že jsem se objevil před kamerou.
Jsme z jara roku 2018, a pokuď jde o mně, už jsem roztočil snímek„Tenebris'' , zároveň si však připíšu další roli na televizní obrazovce. Tou rolí byl zodpovědný bratr v „Soudci Ale-xandr '' , a, abych pro čtenáře víc přiblížil, ztvárnil jsem bratra muže, který napadl našeho ne-vlastního otce, a i přesto, že to byl můj brácha, jsem byla na straně našeho otčíma. Není se čemu divit, neboť v tomto pořadu, byl můj brácha opravdu velký zmetek, co zmetek byl to kri-minálník měl dluhy a kradl atd. A pokud jde o samotné natáčení, to jsem si skvěle užil i , když v příběhu byla moje role vedlejší, tak i přesto na toto natáčení vzpomínám rád.
Příběh jak jsem zbalil Pavlu je z prosince roku 2010. Já a kamarád Lukáš, jsme šli tehdy na diskotéku u nás v Telči. Trochu se pobavit, a prakticky hned po příchodu se nám oběma zalíbila stejná žena, jejíž jméno byla Pavla. Tak jsme jí oba začali nadbíhat s úmyslem jí zba-lit, já versus Lukáš. Souboj muže proti muži, lovec proti lovci, jenže vyhrát mohl tehdá jen je-den, a nebo taky nikdo. Popravdě já vyhrát chtěl, neboť se mi Pavla líbila moc, a taky jsem nakonec vyhrál, a ještě ten večer, nebo spíš, už ráno jsem na diskotéce byli s Pavlou ve vášnivém objetí. Je sice pravda, že Lukášovi se to moc nelíbilo, a tvářil se teda dost kysele, jen co je pravda … , Ale prostě Pavla si vybrala mě, a tak to prostě bylo. Prostě u Pavly vy-hrál ten lepší, a tehdy jsem to byl já.
Monika byla sestrou mého kamaráda Michala B., kterého jsem znal, už od učňáku v Třešti ,kam jsme spolu chodily do třídy. Takže Moniku jsem poznal právě díky Michalovi, a poprvé to tak bylo, když Michal slavil osmnáctiny. Monika stejně jako já, byla na Michalově oslavě kde jsme se spolu seznámily, tehdy ještě k ničemu nedošlo. To teprve, až při druhém setkání ke kterému došlo zhruba o dva roky později.Tehdy jsme seděli s Michalem v hospodě na Rů-žku v Telči, a Monika se k nám přidala, je pravda, že to mezi námi začalo jiskřit, a tak nebylo divu, že ještě ten večer Monika neodolala mému kouzlu, a začala se se mnou vášnivě líbat z čehož Michal neměl radost, a možná by to mezi mnou, a Monikou pokračovalo ten večer dál, kdyby Michal neinformoval babičku, která pak Moniku odvedla domů, čímž jí zabránila, aby ta romance mezi námi pokračovala.
K dalšímu setkání mezi mnou, a Monikou došlo v lednu 2012, tehdy jsem chodil s Re-natou, a Monika s Michalem Sab., avšak ani to nám nebránilo, abychom se k sobě měli, da-lší setkání bylo začátkem listopadu 2013, tehdá jsem, už s Renatou nechodil ovšem Monika s Michalem Sab. ještě chodila, taky z toho bylo docela haló, když na tu nevěru později přišel, a zatím k poslednímu setkání s Monikou došlo v srpnu roku 2016, já byl volný a Monika cho-dila s klukem jménem Petr. Ten tenkrát seděl ve vězení, a když jsem s ní byl v posteli, a ko-lem byli jejich společné fotky, byl to dost divný pocit řeknu vám.
S Martinou jsem si začal romantický vstah v listopadu roku 2011, a abyste byli v obraze bylo mi skoro 21 let, zatímco Martině již 25 let, měla dítě, a manžela, který však seděl ve vě-zení za nějaký rozkrádačky, nebo tak něco. Pokuď jde o samotný seznámení, s Martinou tak k tomu došlo v non-stopu Casíno v Telči, kam jsem já i Martina chodily, a tam jsme se tehdá poznaly i když je pravda, že já bral Martinu ze začátku, jen jako kámošku, a né něco více, a nakonec bylo i něco víc. Jak jsme se dali dohromady? Tak k tomu došlo na zábavě v Hodi-cích tam, už bylo totiž zřejmé, že se oba tomu druhému líbíme, a náš vstah pak pokračoval, až do prosince 2011, do chvíle, kdy jsem poznal Renatu, a Martina mě v tu chvíli přestala za-jímat. Renata si získala mé srdce. Martina nakonec zůstala se svým manželem, který se vrá-til z vězení, a také mě prý moc nemusel.
S Klárou Nov. Jsem se poznal na jaře roku 2017, tehdá byla přítelkyně jistého Josefa. Neměl jsem tehdy v plánu ji svést občas se to, ale vyvine jinak. Proto vám vyprávím tento příběh. Jak, už bylo řečeno stalo se to na jaře roku 2017, Kláru jsem znal tehdy necelý mě-síc, když jsem jí i s mím kamarádem Honzou potkal na vlakovém nádraží v Telči , prostě si tam povídala s jedním klukem. Kláry kamarád odešel, a odešel i Honza, on Kláru neměl moc v lásce, a tak jsme tam zůstali s Klárou sami. Jen já, a Klára, a tak jsem kláře nadhodil, že by jsme mohli něco podniknout, a tak jsme nakonec u nás v paneláku ve sklepě hráli flašku jen ve dvou já, a Klára prostě klasika,dostaneš úkol, a musíš ho splnit, a když nesplníš musíš si ze sebe svléct jednu věc. Pak asi předpokládáte v co se to vyvinulo flaška byla vlatně jen taková malá předehra před krásným sexem. Pak jsme si to ještě párkrát zopákli než jsme vztah mezi námi ukončily. A co Josef přítel Kláry? tak ten s Klárou chodil ještě několik let i, když později o mém poměru s Klárou dozvěděl, prostě tu nevěru překousl.
Příběh, který vám teď odvyprávím, se odehrál v březnu roku 2008, a bylo mi tehdá teprve 17 let. Přesto, jsem se musel opět zachovat jako hrdina, protože tu byl opět v sázce lidský život, tentokrát šlo o život mého kamaráda Petra. Abyste byli v obraze, s petrem se rozešla tenkrát jeho přítelkyně Gabriela, a on z toho byl dost na dně, a tak, když jsme spolu jednou seděli v hospodě a petr pochvíli, když jsem byl na toaletě odešel z hospody, tušil jsem, že může být malér, protože tehdy vedl divné řeči, jak život nemá cenu, a bylo by prý lepší, kdy-by nežil . A tak, když ten zmíněný den zmizel, a byl i trochu napitý věděl jsem ,že ho musím najít, a to dřív než si něco udělá. Bylo to tekrát v poslední chvíli, když jsem Petra objevil, chystal se zkočit z mostu, a kdybych ho objevil jen o chvíli později, nejspíše by opravdu skočil, avšak jsem ho v podslední chvíli zastavil, a pokus ukončit život mu znemožnil. Díky tomu, že jsem rychle jednal byl ušetřen lidský život, život Petra, který žije dodnes.
Jaro roku 2009, u nás v non-stopu, který nesl název Casíno sedím sám u stolu, a dávám si pivo, a cigáro, zároveň si všímám dvou holek u druhého stolu, a mám štěstí obě holky mě nabídnou, abych si k nim přisednul. Neváhám ani sekundu, a jdu k nim a postupně se poz-návám s oběma holkama, jedna je Katka, a druhá Iveta, právě Iveta se mi zalíbí, a mám štěstí i Ivetě se líbím. A když jí během noci v non-ostopu skládám lichotky tak zaboduji a mé lichotky dělají Ivetě dobře. Dlouho to pak netrvá k prvním polibkům, a k ránu jsme jak dvě hr-dličky, a oba pak místo do školy jedeme k Ivetě domů, a tam se pomilujem,Iveta byla totiž velmi krásná holka to je třeba říct.
Je červenec roku 2011, jsme v Jindřichově hradci u kamaráda Michala B. U kterého se zdržím pár dní. Prožijem spolu dramatickou situaci, která bude nebezpečná, obzvlášť pro Michala, který bude riskovat svůj život. Jak se to odehrálo? Šli jsme den předem, ještě pro alkohol do obchodu na večer, ale Michal si zapomněl doma klíče, takže nám neměl kdo ote-vřít. chodily jsme tenkrát po hradci dost na lehko, ale k ránu, byla dost zima, proto jsme byly celý prokřehlý, a už unavený, a právě v tomto stavu se rozhodl Michal dostat domů, a to tím stylem, že od sousedky z jejího balkónu přeskočí na jeho balkón. Na tom by jistě nebylo nic moc těžkého, kdyby ty balkóny nebyly od sebe trošku dál, a k tomu ještě ve velké výšce, tak pokud by Michal spadl, mohlo by jej to stát život. Michal se tehdá chystal ke skoku, je na něm vidět, že je promrzlý, a unavený, příčemž sousedka málem omdlévá, a žádá Michala , aby to nedělal. Já ho mezi tím jistím, avšak je jasné, že pokud se skok nevydaří bude to po-řádný malér. Michal přeskočil na svůj balkón i, když to bylo jen tak tak. Nic nepřeháním bylo to o chlup. Tenkrát jsem si strašné moc oddechnul, když se vše zdárně podařilo.
Je 31. prosinec roku 2011, a já, už dva týdny chodím s Renatou, kterou jsem přebral Lu-kášovi tento příběh jste četli hned v 1. povídce. Během těch dvou týdnů se Renata rozešla s Lukášem se, kterým jsem měl výměnu názorů, a zároveň, jsem ukončil vstah s Martinou, a tak tu máme Silvestr, a já se těším, jak ho strávím s Renatou. Bylo to tehdá kouzelné, a já na to dodnes rád vzpomínám i, když jsme potkali Lukáše, který nám to vyčetl, chtěl, aby jsme se vůči němu cítily blbě, že jsem mu Renatu přebral, ale ani tak nám to nezkazil, proto-že tenhle Silvestr k ránu, kdy jsem si Renatu dovedl k sobě domů, tak tam mě Renata popr-vé řekla,, miluji tě'' , a já byla šťastný, protože mi to řekla žena, kterou jsem tehdy moc milo-val, a proto mám tento Silvestr v paměti.
Je léto 1998, a já mám za sebou první ročník na základce. Naplno si užívám prázdniny akorát netuším, že zažiju dramatickou situaci, a půjde mi o život. O co šlo? Tehdy jsem u tety spadl z lehátka pod hladinu rybníka jenže, když je vám sedm let, a neumíte plavat tak to není situace, kterou zažíváte třeba dnes, a denně,můžete se utopit. Vinou šoku jsem ke všemu ztratil pamět, a pod vodou nevěděl kdo jsem, dokonce jsem si chvíli myslel, že jsem vodník pak jsem naštěstí sám vyplaval, a vrátila se mi i pamět,dostal jsem se zpět na lehá-tko. Dodnes nechápu jak se mi to povelo, plavat jsem se naučil totiž, až ve dvanácti letech.V sedmi letech jsem to prostě neuměl, a přesto se neutopil třeba mi pomohl Bůh no rozhodně by to bylo krásně znělo.
Hedviku jsem poznal v létě roku 2015, přesněji v jednom baru v Jihlavě, tehdy jsme tam seděli s kamarádem, a kousek od nás Hedvika s kamarádkou. Měla krásnou tvář, a moc se mi líbila, nádherné hnědé vlasy, prostě je to taková holka, co si získá rychle tvou pozornost, a já věděl,že jí chci získat, a tak jsem si s kamarádem přisedl k nim, a od začátku šel za svým cílem Hedviku svést, a cíl se začal přibližovat poté co odešla Hedviky kámoška, a po chvíli i můj kámoš, aby nám nedělal křoví, a, protože jsme se zalíbily jeden druhému, tak po nějaké době, jsme šli k ní domů, a tam jsme se spolu vyspali. Vlastně tomu nezabránil ani fakt, že měla už dva roky přítele to mi řekla, ale stejně jsem neodolal, a stejně se s Hed-vikou pomiloval.
Svoji vůbec první televizní zkušenost, jsem si odbyl v lisotopadu roku 2010.Bylo to v pořa-du,,nikdo není dokonalý'' , a popravdě tuhle účast bych klidně oželel, nejsem na tuhle účast vůbec hrdý, a to opravdu vážně,jak už bylo řečeno bylo to v listopadu 2010, a šel jsem zro-vna z oslavy narozenin, kde jsem docela popíjel alkohol.Udělal jsem si přestávku na odpo-činek pří cestě domů, a sedl jsem si na lavičku v Telči na náměstí. najdnou přišlo asi pět chlapů, a jeden drží v ruce kameru, a dává mi nabídku zůčasnit se v pořadu Nikdo není do-konalý, kde jsem měl odpovídat na otázky. I, když jsem byl posilněný z oslavy alkoholem přijal jsem tuto účast. A popravdě byla to velká chyba, protože s alkoholem v krvi jsem nebyl schopný odpovědět na otázky správně, a vlastně jsem se ztrapnil, což mě pochopitelně vadilo, a vadí mi to i s odstupem času i dnes.
Je červen 2002, je mi 11 let, a právě jsem dochodil pátou třídu. Byl jsem právě v obývacím pokoji, zde bylo možné vidět ze skleněné skříně odraz z kuchyně přímo z gauče. Právě tam jsem to uviděl. Dodnes nevím co to mohlo být, bylo to opravdu, jen na chvilku se v odrazu stín bytosti, který v kuchyňi proběhl, byl to opravdu jen moment, a možná jsem si pustil fan-tazii na špacír, možná to byl duch možná bytost, a ještě jsem na to uslyšel kroky, a to jsem byl doma úplně sám, ihned jsem vyběhl před dům pochopitelně mě to dost vylekalo, a vrátil jsem se, až večer.Nevím co to mohlo být, fantazie? Ale co ty kroky? Těžko říct.
Jsme v červenci 2015, několik dní pobývám u Mirka V., kterého znám, už několik let.S Mirkem to bylo vždy těžké, jelikož pil alkohol i na prášky, bylo jeho chování mnohdy nevy-spytatelné. A přesto jsem u něj občas přespal a popíjel. Co dodat, i já jsem se tehdy rád na-pil, ale je pravda,že Mirkovo chování se zhoršovalo, byl častěji nevyspytatelný, chodil po baráku nahý, když se opil, nebo měl stavy, kdy se bál,že umře. Snažil jsem se ho srovnat, aby neblbl, a uklidňoval jsem ho, že neumře no, a když začal chodit po baráku nahý, vždy jsem šel raději domů. Díky tomu to přestal dělat, ale nikdy nezapomenu na okamžik, kdy se na mě sápal s nožem, a chtěl mě s ním bodnout. Patrně vše kvůli udajně ztracené pětisto-vce. K žádné krádeži ovšem nikdy nedošlo, i přesto na mě zavolal policii, ani nevím proč jsem tehdy policii o útoku nožem nic neřekl, asi proto, že jsem ho i s nožem co měl v ruce přemohl, a nic se mi nestalo, a pak i policie brzo zjistila, že se o krádež nejednalo .Zpětně si uvědomuju, že jsem měl stěstí, když na mě zaútočil nožem, šlo mi vlastně o holý život, na-štěstí vše dobře dopadlo!
Duben 2015, s kamarádem Michalem jdeme u nich, v Jindřichově hradci do clubu zapařit, a když jsme tam dorazily, tak jsme se pochopitelně bavily a já vycítil, že by se zábava mohla ještě zlepšit, když se k nám přidá ještě Sandra, dcera Michalovýho otčíma. A proto se mi Sandra zalíbí, a já jí evidentně také, tak jsem se od Michala po chvíli vzdálili spolů ven z clu-bu a tam, už je to romantika ve, které pochopitelně hraji hlavní roli. Není se čemu divit Sand-ře lítá lichotka za lichotkou, a poté mě začala vášnivě líbat. Když se pak po té vracíme do clubu Michal, už tam není, a já jelikož měl spát u něho, a nedovolám se mu nemám kde spát , ale naštěstí mi spaní nabídne Sandra, a tak se romantika přesouvá k ní domů. Tam se po-chopitelně milujeme vášnivě celou noc, a naplňujeme tu rozkoš, která v nás obou je. Tak, když od Sandry ráno odcházím, jsem značně unavený, ale tím nejlepším způsobem, protože mi Sandra nedala celou noc spát.
Leden 2015, je začátek roku, a je to zhruba tři týdny co se semnou rozešla moje přítelky-ně Lída, ale o tom jindy, tenhle příběh se týká mě a Věry. Holky kterou jsem znal, už z dřívě-jší doby. Aby jste pochopily, já Věru neměl v plánu balit, byli jsme jen přátelé, kteří se spolu již dávno domlouvali na společné kafe. A když přišel den d., tak jsem pozval Věru k sobě do-mů, na to kafe přeci …. O nic jiného mi přeci nešlo, a tak sedíme u mě v pokoji na posteli si povídáme. Jsem si řekl, vždyť Věra je pěkná ženská, tak proč jí nezačít svádět, a tak se i stalo začal jsem jí svádět, nejprve pomalu, sem tam lichotku, a tak, ale to by jistě nestačilo, a tak jako lovec jsem zvýšil úsilí, a ještě ten den se spolu vášnivě pomolovali. Ano je pravda s Věrou jsme spolu nikdy nechodily, ale po dobu dvou let jsme spolu často spali, takové to přátelství s výhodama, a nutno podotknout, mě to vyhovovalo, protože jsme nic neřešily, a pokud jsde o sex, ten byl s Věrou skvělý. Ona byla Věra totiž v posteli dost dobrá, takže jsme si to oba užívali.
V předešlé povídce jsem vám vyprávěl, jak jsem svedl Hedviku, a teď vám budu vyprávět jak se s tím vypořádal přítel Hedviky, který se jmenoval Roman. Jak se to dozvěděl? Hedvika mu to sama pověděla, proto se Roman rozhodl se mnou setkat. Seděli jsme tenkrát s kama-rádem v tom samým Jihlavským baru ve, kterém jsem poznal i Hedviku.Dodnes si neumím vysvětlit, jak to romana napadlo, že tam budu zase sedět, ale prostě přišel, a tam mě vyzval na souboj, aby ochránil nejspíš svojí čest, a já pochopitelně jeho nabídku přijal, a šel s ním ven. Jsme venku, a já očekávám pěstní souboj, jenže on na mě vytáhne nůž, a pořeže mě s ním ve tváři, a hned poté mě chce i bodnout, a však naštěstí přiběhne můj kámoš se kterým jsem seděl v baru, a ten mu a ten mu bodnout mě nožem rozmluví, a mě to tehdy nejspíš zachránilo i život za co jsem mu dodnes vděčný.
V létě roku 2017, si zahraji v seriálu Ohnivé kuře i, když je pravda je to trošičku náhoda, protože na čas kdy jsem si zahrál v kuřeti jsem měl domluvené zprvu něco jiného.Když z to-ho sešlo napsal jsem na castigovou agentůru co obsazovala epizodní role, a pochvíli se oz-vali z mobilu zněla nabídka zahrát si v seriálu Ohnivé kuře. Neváhal jsem, a roli přijal, a druhý den jsem jel točit do Prahy, a stvárnil roli zákazníka v obchodě co řekne dokonce i pár vět, a také jsem jedl jídlo asi tři dny staré to víte epizoda ve které jsem hrál se točila více dní. Jídlo se ovšem neměnilo, a k tomu i zvětralý pivo jinak fajn natáčení s pohodovým štábem.
Je jaro roku 2018, a jsem pozván na konkurz do pořadu „Záchranáři.'' Do pořadu, který to-čila televize Barrandov. Byl to casting na danou roli o, kterou jsem musel soupeřit s dalšími šesti herci. Zvládl jsem to, a zvítězil nad nimi a roli získal. Šlo o roli naštvaného manžela, který žil odděleně se svojí manželkou, a když se manželce udělalo zle, tak to mezi nimi vyt-voří opět pouto, usmíří se a vrátí se k sobě. Moje role v pořadu zažívá šťastný konec, co říct čtenářovi? Že jsem byl rád za tuhle hereckou zkušenost, kterou jsem měl.
Na jaře roku 2016, se můj kamarád Šebi rozhodl natočit film „Jsem to já'' film, který vyp-rávěl o učiteli,který se dostal do průšvihu, a musel se převléct za ženu. Když to tu tak čtete jistě vám došlo,že šlo o komedii. Přesněji letní komedii, a mimochodem mojí první filmovou hlavní rolí, a já tehdy ztvárnil onného učitele. Do té doby, jsem se vždy objevil jen ve videu, v pořadu či seriálu, ale film jsem točil poprvé. Byl jsem titulní hrdina, a na mě bylo, abych film táhl svým herectvím, a moc jsem se těšil na první natáčení, a nemohl se dočkat. A to i přesto , že v části filmu, jsem byl převlečený za ženu, a né každý chlap by se po městě takto pohy-boval i když to bylo pro film. Tak, když jsem byl schopný toto, tak se mohlo točit, a já mohl konečně nasměrovat na stříbrné plátno.
Film „Jsem to já'' se začal točit v květnu 2016, a to rovnou v Praze, abyste byli v obraze, takže jsme si se Šebim udělali výlet do Prahy, a zbytek filmu se již odehrával v Třešti či Te-lči. Natáčelo se s přestávkama celý rok, takže jsem si během té doby připsal i první mluvené role na televizní obrazovce. Pokud jde o premiéru, tu měl film na podzim roku 2017 v kině Máj v Třešti. No a jak jsem si užil natáčení? Byla to bezpochyby zajímavá zkušenost na kte-rou si vždy rád vzpomenu, ať už jsem točil v ženských šatech nebo jak jsem žákům předná-šel učivo, ale i na to jak jsem točil v paruce, která příšerně škrábala, zvlášť v létě a co potěší hodně, že šlo přeci o můj filmový debut a rovnou v hlavní roli.
Je únor roku 2017, a v Telči se točí film Luther, a i já si ve filmu zahraji. Konkrétně nóbl pá-na, i když se ve filmu spíš jen mihnu, a to opravdu jen mihnu, když dnes vzpomínám na na-táčení tak se točilo na zámku, a byla hrozná zima, odnesl jsem to potom těžkým zánětem, a pří všem málem poškodil na zámku obraz, to víte kluci co tam hráli vojáky měli takové to ko-pí a já jsem si při pauze před natáčením jedno takové půjčil. Hrál si s ním tak nešikovně,že jsem málem schodil jeden obraz, jo to by byla dlouhá brigáda než bych ten obraz zapla-til.Naštěstí se nic nestalo, obraz zůstal kde byl, a průšvih se nestal. Jsem za to dnes moc rád, když pominu obraz a zánět, tu obrovskou zimu tak tohle natáční bylo docela fajn.
Jsme na jaře roku 2018, a já se chystám natočit film Tenebris, jehož příběh jsem vymyslel, režíroval, napsal k němu scénář, a ztvárnil v něm hlavní roli. O tom tento příběh není, ten je totiž o Heleně, ženě, která projevila zájem si ve filmu zahrát. Já jí tu možnost chtěl posky-tnout. Aby jste byli v obraze s helenou jsem se znal, již od učňáku. Já byl ve třetím ročníku, a Helena byla v prvním. Oba obor kuchař, takže jsme se znali z dřívější doby. Když se mi nabí-dla, že by si ráda zahrála u mě ve filmu, tak jsem jí ze staré známosti pozval do Telče, abych jí o roli kterou jsem jí vybral řekl víc. Ona mé pozvání samosebou přijala, a nutno podotknout , že s radostí, a tak v den, kdy jsme se sešli, jsme u mě probírali roli, a brzo poté jsme spolu skončily v posteli a vášnivě se spolu pomilovali. A kdybych vám tvrdil, že šlo jen o úlet, tak bych vám tím lhal. Helena poté za mnou jezdila častěji, a víc než roli jsme zabírali čas váš-nivým milováním, a na tom by jistě nebylo nic špatného, kdyby Helena neměla přítele, ale také musím zmínit, ani jeden jsme to moc neřešily, a tak kromě toho,že u mě zkoušela roli ve filmu, tak se mnou prožívala i vášnivé chvíle, ve které jsem se oddávali té největší možné rozkoši. Ta touha co nás k tomu hnala, tomu se prostě nedalo odolat. Nechtěli jsme a však i, když to bylo krásné nakonec jsme to ukončily, neboť jak jsem se zmínil Helena měla přítele tak na konec ani ve filmu tehdy nehrála.
Jaro 2009, ve druhém ročníku na kuchaovi v Třešti, ale o tomto vám v této povídce vyklá-dat nebudu, protože vám budu vyprávět o Romaně, kterou jsem poznal právě na jaře roku 2009. V Telči v baru který nesl název Casíno, byla to velice zajímavá holka, a to seznámení bylo také nevšední. Odehrálo se totiž, když jsem odcházel z toalet, tehdy jsem narazil na Romanu, která též vycházela z toalet. Asi bych se s ní ani nezapovídal, kdyby si mě nesple-tla s nějakým Tomášem. Byl jsem si s ním prý hodně podobný. A i když se vysvětlilo, že nej-sem ten Tomáš, Romaně jsem se i přesto zalíbil. Když se Romana na toalety vracela brala mě sebou, protože to byla žena rychlých činnů, a taky dost vášnivá to ovšem nebylo ještě všechno, pak jsme jeli k ní domů, a tam si sex pěkně zopakovali.
Jsme v prosinci roku 2017, a já si připíši další hereckou zkušenost tentokrát hraju v pořadu '' Soudkyně Barbara ,, . Jednalo se o roli mladíka, co zdědil peníze od muže , kterého vůbec neznal, což se nelíbí dceři onoho muže, a tak mladíka, kterého hraju já žene k soudu, aby peníze dostala ona, a né já, jako zmíněný mladík. Nakonec se však ukáže, že mladík, kterého hraji byl také synem onoho muže, a proto dědil tyto peníze. A abych vám řekl pravdu, já si tuto roli užil. Za prvé byla zajímavá, a trochu i záporná, protože jsem se ne-štítil vzít si peníze v době, kdy jsem ještě netušil, že na ně mám právo. Prostě to byla tako-vá role, a pokud jde o mě, já se do role naplno vžil, a za tento herecký výkon byl dost chvá-lený.
Je 5. červenec 2014, je mi 23 let, ale to není to podstatné, protože ten den jsem potkal Lí-du. Krásnou sedmnáctiletou holku, co mě okouzlila hned na první pohled. Musím přiznat, že jsem byl tehdá ještě zadaný, neboť jsem chodil se Sabinou, o které jsem psal již v 7 poví-dce . A tak, když dnes vzpomínám na to, jak jsem nakonec opustil Sabinu, abych chodil s Lí-dou, tak vím, že to vůči Sabině to nebylo fér, ale já si tehdá nemohl pomoct, Lída mě prostě okouzlila. Je třeba připomenout, jak se to stalo. Jak se stalo, že jsem se zamiloval na první pohled do Lídy. Bylo již řečeno,že to bylo 5. července 2014, já i kamarád Jaromír jsme byly na zábavě ve Staré říši. Oba se trochu pobavit a, když byla zábava v plném proudu, uviděl jsem jak se můj kamarád Jaromír baví se dvěma holkama. Jedna ta starší se jmenovala Ka-teřina, vedle ní byla její o dva roky mladší ségra, nádherná a vám, už asi dochází, že mám na mysli Lídu. A, když si dnes vzpomenu od první chvíle to mezi mnou, a Lídou jiskřilo, a my se pak do sebe zakoukali, je pravda i kámoš jaromír Lídě na té zábavě nadbíhal, ale neměl šanci, protože Lída se do mě zamilovala, a proto jsme se na zábavě dali do hromady. Já se hned druhý den rozešel se Sabinou, a začal chodit s Lídou.
V červnu roku 2017 se odehrál konkurz, a to konkrétně do Horáckého divadla v Jihlavě. Prostě divadlo shánělo do svého souboru, tak jsem se přihlásil a byl pozván na konkurz. Pochopitelně né jen tak každý uchazeč musel zazpívat píseň, a rovněž přednest mono-log.Vybrat mohli jen jednoho,což nebylo vůbec lehké, na konkurz se dostavilo asi 20 účast-níků, a pokud jde o mě moc jsem chtěl být tím vybraným. Zaspíval jsem song Slavíci z Mad-ridu, a přednesl monolog z filmu Rocky Balboa, bohužel jsem tenkrát vybrán nebyl,zde jsem bohužel prohrál své snažení, ale život jde dál, je třeba se narovnat, a zvednou hlavu, a vždy si jít za scým snem, prostě ho proměnit v realitu.
Jsme na podzim roku 2017, a já si připíši roli v seriálu '' Modrý kód ,, . Ano další role na te-levizní obrazovce, ano další role v mé herecké kariéře, a však je třeba připomenout roli v Modrým kódu jsem si měl připsat, už v srpnu danného roku, a tak i když jsem byl tehdy na natáčení, tak z mé role bohužel sešlo. Role přišla, až na podzim roku 2017, a já si připisuji roli muže na stavbě co zabraňuje dvou mužům v konfliktu, který vznikl kvůli ženě, kterou oba milovali, ano hraji tam chlapa, který se snaží ty dva chlapy uklidnit, a i když šlo jen o pár vět co jsem v seriálu řekl, tak jsem si natáčení užil. Zase jsem se viděl v televizi, což si vždy užívám.
Vztah s Hanou zažil docela dost od seznámení, začátku vztahu, parta co jí dělala zle, po mé nevěry a hádky, ale třeba také zjištění, že jsme s Hanou příbuzní, ačkoliv jsme to na za-čátku vztahu ani jeden z nás netušily. Bylo to vlatně náhodné, můj děda, už roky nemluvil se svými sestrami, a tak jsem netušil, že Hany babička je dědova sestra, a tak, když mě Hany bábí viděla, tak pochopila, že jsem vnuk jejího bratra. Ano teď si říkáte je to vzdálené příbu-zenstvo pravda Hana to moc neřešila, já přeci jen ano,Já prostě musel, mě to přišlo trošku divný. Vždyť to byla příbuzná, a však je pravda, po nějaké době jsem to přestal řešit, a ještě nějakou dobu jsme pak spolu chodily, a tak k rozchodu došlo, až v lednu 2008, a pravda je, že se mi ulevilo jak, už jsem v knize zmínil tak hana byla po čase dost majetnická, a já jí byl dost nevěrný, takový vztah neměl budoucnost, a rozchod nám to oběma ulehčil.
ylo to v březnu 2015, stále jsem se úplně nesrovnal s rozchodem s Lídou, a tak, abych na ní zapoměl vrhal se do náručí pokaždé jiné ženy, a těch žen bylo opravdu hodně, a kaž-dou chvíli jsem spal s jinou.Tehdá jsem opravdu potvrzoval svojí pověst svůdníka, avšak to-hle není povídka o mích milostných avantýrách, tohle je příběh jak jsem kamarádcezabránil, aby spáchala sebevraždu. Aby si prostě nevzala svůj život, a bylo to tehdy opravdu těsné, a vlastně jsem tomu zabránil na poslední chvíli. Připomeneme si tedy, jak to tenkrát seběhlo. Kamarádka si stejně, jako já tehdy procházela těžkým rozchodem, a její přítel jí opustil po tříletém vztahu, a s ní to hodně zamávalo. Celé dny byla jak tělo bez duše, tak jsem u ní pár dní zůstal, abych jí byl oporou. Dlouho to moc nepomáhalo, a právě v ten čas se pokusila předávkovat prášky. Stalo se to ve chvíli, když jsem jí šel nakoupit. Šla do koupelny, a nabra-la si do hrstě asi dvacet prášků, které se rozhodla spolykat. Nejspíše by se jí to povedlo,kdy-bych si nezapoměl vzít peněženku a nevrátil se ve chvíli, kdy se k tomu chystala a zabránil jsem jí v jejím požití v poslední chvíli. A s odstupem času se ukázalo, že nic nemusí být špatné, a kamarádka si našla nového přítele, za kterého se později provdala, a dnes mají již dvě děti.Tak tento příběh skončil šťastně a tak to má být.
Je listopad 2017, a do Telče přijeli filmaři natočit část filmu '' Bůh s námi …. ,, Do filmu do kterého jsou vybráni i tři lidé z Telče, a jedním z nich jsem i já , a také je pravda, že u mě dost rozhodlo, no prostě mám za sebou v té době, už role na televizní obrazovce, takže jsem dostal přednost před méně zkušenými z Telče což, už byl tehdy skoro každý. Když si dnes na natáčení vzpomenu, tak jsem se obával, jak bude na zámku zase zima, kterou jsem zažil při natáčení seriálu ''Borgia,, tak při natáčení ''Luther,, tak jsem si oddychl,když tehdy zima na zámku nebyla.Točilo se venku a počasí bylo ještě příjemné. Abych nezapomněl je třeba čtenářovi sdělit ve filmu '' Bůh s námi …,, jsem ztrvárnil královského sluhu. Natáčení se zde neslo v docela v pohodě i když filmaři rozčílily kastelána, protože si na zámku za-pálily cigarety.Skoro to vypadalo, že bude s natáčením konec. Koně také při natáčení moc neposlouchali, ale jinak si myslím, že šlo o pohodové natáčení, a vidím to tak i dnes.
O Haně, už v této knize byla řeč, poprvé to bylo v deváté povídce. kde jsem vyprávěl o našem poznání. a začátku našeho vztahu, po druhé pak ve čtrnácté povídce, kde jsem vy-právěl, jak jsem Hanu chránil před partičkou co jí dělala zle, a však teď je třeba zmínit, jak náš vstah pokračoval, jak jsme na tom byly poté, když Hanu, již nikdo neotravoval, a právě tohle je tématem této povídky. Povídky, jak náš vstah začal skřípat. Víte ona Hana postupně začala být majetnická, prostě se mi snažila lajnovat život, a to dost, vše muselo být podle ní což mě pochopitelně nevyhovovalo, a tak nertvalo to dlouho, a já jsem začal Hanu podvádět s jinejma holkama. Jistě nejsem na to hrdý, ale bylo mi sedmnáct let, takže jsem to tehdá neřešil, mám na mysli nevěru. Přiznám i to, že holek bylo docela hodně, co jsem měl v době, kdy jsem chodil s Hanou, a pokuď jde o samotnou Hanu, ta nejspíše o mých avantýrách nevěděla.
Je podzim roku 2017, a já jsem pozván na casting do pořadu ''Policie v akci ,,, a jelikož se na casting dobře připravím, tak v pořadu získám mluvenou roli, a to, protože jsem byl vybrán. Vybrán do role muže, který se zakoukal do své kolegyně. Kolegyně, která si s ním jen hrála, a pak na něho ještě zavolala policajty. Je třeba připomenout, na poslední chvíli jsem uvažoval, že natáčení odřeknu, neboť den před tím, jsem ležel v horečkách, a nebylo mi moc dobře, a ke všemu bylo vše narychlo, a tak jsem si nestihl v Praze, kde se natáčení konalo domluvit spaní. Natáčení bylo naplánováno na devátou večer, a to bych ,už spoj z Prahy do Telče nestíhal, musel jsem se tehdy rozhodnout, no co vám budu povídat nakonec jsem to riskl, a do Prahy jel a to i přesto, že v den natáčení jsem měl také zvýšenou teplotu, prostě mě herectví, už tehdy lákalo tak moc, až jsem trošku riskoval své zdraví. Pokud by jsme se bavily přímo o natáčení, tak to bylo fajn, a holka co hrála ženu do které jsem se zakoukal, tak ta žila v Jihlavě tedy kousek od Telče, a tak jsme se brzo spřátelily a to natolik ,že mě domluvila přespání u své tety, a já tak nemusel skoro s horečkou bloudit noční Prahou. Za toto jsem jí velmi vděčný.
Na začátku roku 2015, jsme s kamarádem Jaromírem, přišly s nápadem založit fotbalový tým pro malou kopanou. Byly jsme oba tímto nápadem nadšeni, neboť v minulosti jsme je-den tým měli a užili jsme si s ním spoustu srandy. A ačkoliv jsem to tehdy nečekal, budou pivaři stát u zrodu mé herecké kariéry, protože netrvalo to dlouho, a kromě fotbalu jsme za-čaly točit i videa, pravda to již byl můj nápad. Obvykle jsem totiž vymyslel námět, napsal scé-nář, režíroval to, a pochopitelně v tom i hrál, a ono mě to čím dál více bavilo. A tak jsem vy-myslel i sitcom ''Můj špatný spolubydlící,, ,a opět pochopitelně se ujal scénáře i réžie a navíc v seriálu ztvárnil hlavní roli. A je nutné přiznat, že i když jsme, i nadále hráli i fotbal v mém případě, už bylo na prvním místě to natáčení, i když ještě na velice amatérské úrovni. Ale to se změní, protože ve chvíli kdy pivaři budou v létě roku 2016 končit, už budu mít hlavní roli ve filmu '' Jsem to já ,, , protože si budu plnit sen být hercem, i když v tom velkou roli bude hrát borelióza, ale o tom jindy, protože tohle bylo o pivařích, o týmu kde jsem byl kapitánem, nejlepším střelcem i hráčem dovoluji si tvrdit, a jsem na toto patřičně hrdý a to,že tu v pod-statě u pivařů začla moje herecká kariéra je, už jen třešnička na dortu.
Rok 2010 duben, jsem ve třetím ročníku na kuchařovi v Třešti, už se mi pomalu blíží zá-věrečné zkoušky, ale o tom tenhle příběh není, ten se týká vědmy. Týká se chvíle, kdy mi by-lo předpovězeno, že mě čeká zářivá budoucnost. Budoucnost ve které bude mé jméno znát celý Svět. Budoucnost ve které se zapíši do historie. A jak, už bylo řečeno, jsme v dubnu ro-ku 2010, je mi devatenáct let, a s kamarádem jsme trochu pařily, a já mu pověděl, že by bylo fajn zkusit něco zajímavého, a tak mě druhý den dovedl k ženě, co měla mít schopnost vidět do budoucnosti, a tak na mě čekalo překvapení, žena sympatická, a milá mi pověděla : Tvé jméno nikdy neupadne v zapomnění, jméno Pavel Dorotka bude znát jednou celý Svět. Po-věděla mi tehdy a já musím dodat, že jsem byl opravdu překvapený, co překvapený skoro, až šokovaný jsem byl, protože pakliže vidí do budoucna, tak mě čeká budoucnost přímo velkolepá. Jistě je třeba zmíňit, že jsem jejím slovům věřil jen trochu, a však dnes , už věřím.
Jsme z jara roku 2012, a je mi dvacet jedna let, a je to dva roky co mi jistá vědma před-pověděla zářnou budoucnost ve které budu známý po celém Světě. V budoucnosti ve které neupadnu v zapomnění, a tak se dostáváme k druhému setkání. Šlo o postarší ženu, a to setkání bylo jak z grotesky. Šel jsem tehdy zámeckým parkem v Telči, a spatřil starší ženu ženu, která si sedla na lavičku, očividně byla unavená, a tak jsem jí nabídl pití, a když mi pak poděkovala, a řekla mé celé jméno, byl jsem hodně překvapený, jak mě ta žena mohla znát? A tak jsem se s ní, pak dal do řeči, a zjistil ,že je to také něco jako vědma. Vědma co sdílela stejný názor s tou předchozí vědmou se, kterou jsem se tehdy setkal v roce 2010, i tato věd-ma mi řekla o velké slávě co mě čeká, slávě co po celém Světě, tak velké ,že mé jméno ni-kdy neupadne v zapomění,stanu se inspirací, že i bláznivé sny se mohou stát skutečností, a to vše, a mnohem víc zapříčiní, že mé jméno neupadne v zapomnění,řekla mi tahle vědma. Věřím, že mi nelhala, a vše se jednou do detajlů splní.
Jak , už bylo řečeno, Hanu jsem poznal, a prakticky i hned s ní začal chodit v září roku 2007, a však né všechno, bylo růžové od začátku. Hanu totiž ve škole otravovala taková pa-rtička, prostě jí dělali naschvály od základky jen se to přeneslo i na účňák. Bylo vidět, že jí to není příjemné, a tak jsem jí byl oporou, a chránil jí, a několikrát jí doporučoval, aby řekla vše učiteli, ale Hana nechtěla žalovat. Jednou jsem tam chtěl zajít, ale Hana mě to rozmluvila. Prostě mi nezbylo nic jiného, než jí před tou partičkou ochránit, aby se jí nic nestalo a sám se dostal občas do konfliktů. Došlo i na rvačku s jedním z té partičky, naštěstí jsem toho bídáka přemohl, a právě tenkrát ty provokace malinko ustály. Skončilo vše po ukončení školy , kdy se všichni rozešli. Vše se odehrálo v prvním čtvrdletí prvního ročníku, a popravdě není se čemu divit taková partička, tam byla jen od toho, aby dělala zle, zřejmě to byl jejich smysl života. Zbytek z party si již pak nic nedovolil.
V pořadu roztoč to jsem se objevil v srpnu 2017, a byla to bezpochyby zajímavá zkuše-nost ke které jsem se dostal tak, že jeden kluk, co v pořadu účinkoval tvořil tým, sám již účin-kovat nemohl. Soutěž udělala na kluka takový dojem, a tak se rozhodl vytvořit tým, a já byl jedním z členů. Byl to tým, kde se nikdo z nás předtím neznal, protože jsme byli každej z různého koutu republiky. Já z Telče, Klára z Prahy, Samuel z Mladé Boleslavy, a Petr z Pardubic. No a ten kluk jménem Tomáš co tým skládal byl právě Samuel z Mladé Boles- lavy, ale ono vůbec nevadilo, že jsme se neznaly, protože ten den jsme byly skvělej tým, co v pořadu vyhrál týdení rekreační pobyt zdarma, a byla to tehdá hlavní cena, ale hlavně jsem tehdá získal nové přátele, a těch není nikdy dost, třešničkou na dortu byla další televizní účast, a také jsem v pořadu řekl vlastní básničku, kterou jsem složil. To je taková malá zají-mavost na závěr příběhu.
Bylo to v únoru roku 2008, já i má kámoška, jsme tehdy byli za školou, a nakoupily si tro-chu alkoholu a trochu si zablbli. Ani jeden jsme netušily, že ten den zažijeme dramatickou si-tuaci ve které půjde o život, že půjde o situaci ,která bude hodně nebezpečná. Nebezpečná na tolik, abych byl za hrdinu.Tak, když čtete tyhle řádky, jak vzpomínám na zmiňované chví-le. Bylo to dopoledne, a kamarádka měla, již trochu upito, a tak dělala hlouposti. A když se pak ode mne vzdálila začalo to pravé drama, neboť vlezla opilá na koleje, a co čert nechtěl jel zrovna vlak. Ona tehdy opilá se ještě ke všemu na kolejích zachytila, a já ji přece musel zachránit, aby jí ten projíždějící vlak nepřejel. Bylo to velice nebezpečné, a hrálo se o vteři-ny. Buď já, nebo ten vlak, buď kámošku zachráním, a nebo jí ten vlak srazí.Běžel jsem jako o život, však také tu byl život v sázce. Život mé kámošky, Holky na které mi hodně záleželo, a pořád záleží, protože je živá, neboť jsem to tehdy stihnul, a z kolejí jí dostal těsně před projíždějícím vlakem. Bylo to opravdu těsné, zbývalo jen pár sekund, jen tak krátký čas roz-hodl, že to dopadlo dobře.
Jsme v září roku 2007, chodím do druhého ročníku na učňovský obor v Třešti, obor Ku-chař, a je to pár dní, co školní rok začal. Právě tehdy jsem poznal jí. Hanu, tak se jmenova- la, to bylo její jméno, další ženy v mém životě. Jak, už bylo řečeno, bylo to pár dní co začal nový školní rok, a stejně jako já i Hana chodila na stejnou školu, též do prvního ročníku. S tím rozdílem, že jejím oborem byla pečovatelka. Já byl Kuchař. Jelikož jsme navštěvovaly stejnou školu, byla jen otázka času, kdy se potkáme. Hana se mi líbila od první chvíle, tak jsme se rovnou seznámily.Ten den, kdy se tak stalo Hana čekala u naší třídy na kamarádku což byla moje spolužačka, která jí nechala čekat, a tak díky tomuto jsem se s Hanou ten den seznámil já. Kluk co se stal jejím přítelem, kluk do kterého se tehdy zamilovala, a to dost ry-chle, již na druhý den se mnou začala chodit. Ano to první setkání mi stačilo, abych svým uměním svádět si získal její srdce.
V době studentských let, jsem většinou domů z Třeště do Telče jezdil na stopa, avšak párkrát jsem udělal výjimku, a jel domů autobu-sem či vlakem, a obzvlášť dva dny v dubnu roku 2008 jsem rád, že jsem jel domů vlakem, protože v jeden krásný slunečný den v dubnu jsem jel právě vlakem, a kousek ode mě seděla krásná holka jejíž jméno znělo Adéla Vo. Chodila též na učňák do Třeště stejně jako já, znal jsem jí totiž od vidění, chodila tehdy s jedním klukem z Telče ta-kový machýrek, ale zpět do vlaku. Nenápadně po Adéle pokukuji jsem však po chvilce odhalen to, když jsi Adéla všimne mého zájmu o ní, a tak si zbytek cesty povídáme, ale nebyl bych to já kdybych druhý den nešel znovu na vlak, a mám štěstí Adéla jede taky ve vlaku, však toho moc nenamluvíme, protože se s Adélou pomiluji vášnivě na záchod-cích ve vlaku pravda nebylo to přímo ideální, ale prostě vášeň nás oba pohltila, musel jsem prostě Adélu co nejdřív pomilovat, a, tak jsem jí pomiloval. Tehdy ještě jezdili ty staré vlaky, takže záchody drnčeli ostošest zvlášť, když jsme s Adélou vykonávaly skvělý sex, který byl s Adélou moc příjemný.
Z jara roku 2017 si připíši další roli v pořadu ,,Nebezpečné vztahy ´´ a to i přes zdravotní komplikace, které mě při cestě do Prahy kde se natáčení odehrávalo doprovázely, neboť mě během této doby trápila horečka. Je sice pravda, že ráno, kdy jsem měl jet na zmiňované natáčení to již bylo trochu lepší, ale právě tato cesta mě zmohla na tolik, že jsem málem zkolaboval na Václavském náměstí. Je třeba říct odehrálo se to v noci před zmiňovaným natáčením, protože jsem si v Praze nestihnul zajistit nocleh, a právě proto jsem bloudil po Praze zcela vyčerpán a unaven. Musel jsem tak vynaložit dost fyzických sil, abych natáčení zvládl, a ukázal stoprocentní výkon. Těžko poté říci jestli byl sto procentní, ale já určitě do této role sto procent dal, a svojí roli odehrál. Roli Tobiáše muže, kterého podvedla snoube-nka a opustila ho. Ale to mi nemuselo vadit, já byl rád za další účast na televizních obra-zovkách a také, že jsem to i přes ty problémy zdravotně zvládl.
Po rozchodu s Hanou v lednu 2008, jsem poznal další holku co mě upoutala. Přesněji mou pozornost jmenovala se Věra, a byla o rok starší než já, a chodila také na učňák do třeště, pravda na jiný obor, ale to nehrálo roli bylo totiž zřejmé, že jsme se jeden druhému zalíbili, ale bylo to dlouho spíš jen takové pokukování, protože vždyc-ky, když jsme se potkali tak jsme se na sebe pousmáli, a to bylo asi tak všechno. Nevím proč nikdy jsem neměl problém holku oslavit, ale při setkání s Věrou jsem byl nervózní, přitom bylo zřejmé Věře jsem se líbil, ale prostě to bylo jen pokukování jeden na druhého vše se změnilo, až v březnu 2008 na diskotéce v Mrákotíně, tehdy jsem tam viděl Věru, Jak se líbá nějakým klukem, a, když pak ten dotyčný kluk odešel, tak se stalo něco zvláštního, prostě mě ta nervozita přešla, a ještě ten den jsem v jednu na té diskotéce sbalil prostě, když jsem uviděl, jak se tam líbá s nějakým frajerem, tak mě ta nervozita přišla a já neměl problém jí oslovit, ale tak vás ani nepřekvapí, že jsem se s Věrou pomiloval, a to hned několikrát, když láska z toho nebyla pros-tě nakonec jenom o sex.
Odehrálo se to v únoru 2006 , bylo mi tehdá patnáct let ,ale dodnes nemohu přijít na to co to mohlo být. Bylo to zvláštní, koukali jsme s Jaromírem což byl můj kamarád. Koukali jsme na sebe a prostě nechápali co to mohlo být. Byl to snad meteorit? Nebo kometa? Ale ten divný zvuk, nebo to bylo Ufo? Faktem, ale zůstává, že nám to proletělo nad hlavama a bylo to opravdu divné. Hodně divné bylo to, že jsme slyšely a viděly záblesk jen my dva, já a Jaromír a přitom tam s náma byli i Jiří, Tomáš, Dáša a Michal, ale ty nic na rozdíl od nás neviděli a ani neslyšeli. Mohl to být snad výplod naší fantazie? Těžko, viděli jsme to přeci oba dva a né jen jeden z nás. Nevím jak Jaromír, ale já si prostě myslím, že to bylo Ufo. Zní to sice směšně, ale jiné vysvětlení pro toto nemám, meteorit ani kometa nevydávají takový zvuk.
Když se se mnou v říjnu roku 2013 má přítelkyně Renata po dvou letech vztahu rozešla, byl jsem hodně zklamaný. Smutek jsem zaháněl tak, že jsem končil v náručí jiných žen a za první dva týdny po rozchodu jsem se vyspal se sedma ženama a to jen proto, abych Renatu vyhnal z hlavy, a právě v tuto dobu mi do života vstoupila Sabina.Ta stejně jako Renata žila v Třebíči, a já jí znal již z období učňáku, kde chodila hned do vedlejší třídy. Abych řekl pravdu nikdy by mě nenapadlo, že z nás bude jednou pár. Když jsme si, ale začaly v listopadu roku 2013 psát, zjistily jsme oba , že si spolu báječně rozumíme, a i Sabča si tenkrát musela tak-též projít předchozím rozchodem ,takže mi rozuměla. Netrvalo to tedy dlouho, a sešly jsme se spolu na první schůzce, nebo jestli chcete na rande já a Sabča. Ze začátku byla zprvu nervózní, ale potom se uvolnila, protože jsem jako prvotřídní svůdník zahájil své svádění. A jí se to samosebou líbilo a čím víc jsem jí sváděl, tím více jí to bylo příjemné a tak netrvalo dlo-uho a začala se poddávat mému šarmu a tak došlo i na první polibky. Hlavně po tom co jsme spolu začali chodit, byla skvělá Sabča v posteli a to opravdu hodně.
událost, kterou jsem prožil v prosinci 2011, tak ta mě nebyla nějak příjemná. Spíš na-opak. To co se mi stalo v telčské hospůdce na Růžku, bylo bezpochyby nebezpečné, a já zde mohl klidně zemřít, při tom tomu nic nenasvědčovalo. S kamarádem jsme měli v této ho-spůdce na Růžku přátelské posezení u piva a nálada byla skvělá, akorát to kamarád tenkrát přehnal s alkoholem a usnul v podstatě s hlavou na stole a v tom byl ten háček, když jsem si totiž odskočil na toaletu, pokusil se mého alkoholem unaveného kamaráda okrást jistý muž, který tenkrát seděl kousek od nás. Když jsem odešel začal kamarádovi šacovat kapsy. Měl smůlu, zrovna jsem se vracel, a celou situaci viděl na vlastní oči, zrovna prohledával kapsy u bundy a kalhot. Nemusím říkat co následovalo, jestli hádáte, že jsem na něj zavolal tak há-dáte správně, jenže ten bídák na mě vytáhnul jeho zbraň, a namířil jí přímo na mojí hlavu.Ve skutečnosti jsem měl strach, ale s odhodláním, a odvahou jsem na sobě nedal nic znát. Bylo to jak z nějakého filmu, kde hlavní hrdina stojí vstříc hlavmímu záporákovi, a chrání spra-vedlnost, asi, už nikdy nezapomenu na pohled toho kriminálníka, a na moment, kdy mě mířil na hlavu, to co následovalo poté, už tak dramatické není, protože mi dal na výběr, buď ho nechám odejít samosebou s prázdnou, protože díky mě nestihl nic ukrást, tak,že s pistole na ni-koho střílet nebude, však v opačném případě by klidně postřílel všechny, co tam tehdá byli ,mě, kamaráda, servírku plus štamgasty ve vedlejší místnosti. Tak jsem se rozhodl, a nechal toho bídáka jít a zachránil, tak jistě život jiným i sobě.
Když to vezmu ze všech stran, tak jsme se s Jaromírem D. chytli kvůli holce víckrát, ať, už to bylo kvůli Kláře, kterou chtěl sbalit, a sba-lil jsem já, nebo kvůli Renatě H. se kterou chodil, a myslel si, že s ní něco, taky mám a v roce 2014 to bylo kvůli Lídě, která se Jardovi lí-bila, ale vybrala si mě, a, tak jeden letní večer roku 2014 v jedné hospůdce v Telči mi to Jaromír dost vyčetl, tehdy v té hospůdce se Jaromír opil, a začal mi nadávat, a jeho slova mně zněla, asi takhle jsi zmetek co holky, jen využívá Lídu si nezasloužíš, beztak jí brzo vymě-níš za jinou, a zlomíš jí srdce, Lída je pro tebe jen další milostný zářez, zasloužil bys přes hubu, a rozhodně si nezasloužíš chodit s tak skvělou holkou jako Lída je, tohle vše do mě Jaromír s prominutím hustil asi dvě hodiny, a, jelikož jsme tehdy byli velcí přátelé, tak mě to mrzelo, že mi nepřál holku, kterou jsem tehdy moc miloval.
Samozřemě poprvé jsem mluvil v televizi v pořadu, ,,Nikdo není dokonalý´´ zde jsem odpovídal na otázky, tak toto nepovažuji za mluvenou roli. Tak tedy mojí první mluvenou rolí na televizní ob-razovce slovo televize musím zdůraznit, neboť v oblasti herectví to nebyla má první role, ale o tom třeba zase jindy. Tady mluvíme totiž přímo o první televizní roli. a tu jsem si připsal v listopadu roku 2016 v pořadu ,,Aféry´´. Natáčelo se v Praze, a ten den bylo hodně mlhavé počasí byl jsem docela i nervózní, nechtěl jsem nic zkazit to jistě všichni chápete. Nervozitu jsem na sobě tedy nedal znát. Byl jsem totiž připravený odvést svou roli na sto procent, a to i přesto, že se pořad natáčel před ži-vým publikem. Tehdy to byl nový pořad, a já jsem hrál v druhém díle. Hrál jsem vedlejší postavu Lukáše, kterého sexuálně zneužívala jeho šéfová, a zničila mu vztah s přítelkyní, kterou tehdy měl. Byl jsem v pořadu řekněme za slabocha, ale i tak jsem si svou roli perfektně užil. a splnil jsem si sen, zahrál v televizi a doufal,že si připíši další role. Když tento díl v televizi odvysílali byl jsem řekněme šťastný.
Jsme v únoru roku 2017, a já si připíši roli v pořadu ,, Soudy Kláry Slámové´´ , a to roli Emila, muže co ze žárlivosti napadne jiného muže. Muže co je agresivní, a žárlivý, a i přesto, že hraji zápornou roli, tak si natáčení užívám, a jsem chválen kolegy za ztvárnění této role. Je důležité si připomenout, jednalo se o epizodní roli, ve čtrnáctém díle tohoto pořadu, který se tehdá vysílal na televizní stanici Nova 2. Další roli, kterou jsem si ve stejném období připsal byla role v Německém filmu ,, Luther´´,dodnes si vzpomínám, jak jsem se musel naučit do pořadu Soudy Kláry Slámové čtyřicet stránek scénáře během jedinného dne, protože více času jsem neměl, a i přes to na natá-čení vzpomínám s láskou. Sešla se zde prima parta, srandičky na place, prostě velká pohoda. To, že jsem se pak opět viděl na televizní obrazovce, už byla jen třešnička na dortu.
Sázka o 10 000 Kč, kterou jsem uzavřel z jara roku 2012, byla z mého pohledu řekněme sce-la nemožná. Musel jsem totiž vydržet dlouhé čtyři dny bez spánku, pití a jídla, což si přiznejme ne-ní vůbec lehká záležitost, a zřejmě by to moc lidí asi nedalo. S odstupem času nevím co mě lákalo více 10 000 Kč se vždy hodí,ale zkusit to co je nemožné mě lákalo více. a já si tak mohl dokázat jak moc toho vydržím. Je třeba připomenout, že sázka proběhla mezi mnou s kamarádem a ká-moškou, oni si ovšem vsadili proti mně. Mysleli si jak snadno přijdou k penězum, ale já opravdu nerad prohrávám, a tak mé odhodlání bylo velké. První dva dny jsem zvládl s přehledem, možná si tehdy kamarád s kamarádkou uvědomili, že nemusí vyhrát. Další dva dny již taková procházka rů-žovou zahradou již nebyla, bojoval jsem s vypjetím všech sil, a pocit, že mi síly docházejí, má pro-hra se blíží vypadala scela reálně. A i přesto jsem si pro vítězství došel, a vydržel bez spánku, pití a jídla čtyři dlouhé dny. Byl to doslova očistec, a docela mockrát mě napadlo vzdát to, ale to bych prohrál, to jsem nemohl dopustit, a právě toto rozhodlo o mém vítězství, o vítězství kvůli, kterému jsem si sáhl na dno svých sil, ale přesto zvítězil, a o to právě šlo.
V době,kdy jsem Katku Ma.poznal,mi bylo 24 let,zatímco Katce bylo 18 let.Bylo to na jaře roku 2015,tehdy jsem se s Katkou poznali a navázali spolu milostný poměr,zatímco já se stále ještě nedostal z rozchodu s Lídou,tak Katka měla v hlavě jenom mě,jak mi říkala,zamilovala jsem se do tebe na první pohled,tehdy jsem jí strašně moc chtěl,její lásku ke mně opětovat,ale bohužel stále jsem miloval Lídu. Stále jsem měl v hlavě ty chvíle,které jsme s Lídou prožili,a tak i když to s Katkou bylo fajn,ostatně v posteli nám to klapalo,tak prostě když Katka pochopila,že mám v srdci stále Lídu,radši náš poměr ukončila,než aby se trápila.Dokonce mi popřála do života všechno dobré,což od Katky bylo hezké.
Furt jsem mu opakoval:,,Honzo,když jezdíš na kole ve velké rychlosti,měl bys mít ruce na řídítkách a neblbnout.Jednoho krásného dne se můžeš pěkně vybourat.A on se vždycky usmál a jel si svoje,až do jednoho jarního dne roku 1999,kdy se vyboural a došlo tak na moje slova.Bylo to po fotbalovém tréninku,jeli jsme s Honzou na kole a on zas neměl ruce na řídítkách, a pořádně se vyboural.Rovnou říkám,přežil to,ale koleno si poranil hodně,vlastně jsem mu musel domu pomoc,sám by totiž nedošel,protože kvůli poraněnému kolenu sotva chodil,nebo teda spíš kulhal,a tak mi brečí do ramena,jak to bolí a já místo,abych mu řekl:,,Kolikrát jsem ti říkal,dej si ty ruce na řídítka,tak mu radši pomůžu,aby se dostal domu.
Kromě fotbalu jsem měl vždy rád i další sporty a jedním z nich byl ping pong neboli stolní tennis,jak se tomuhle sportu říká,a i když jsem stolní tennis na rozdíl od fotbalu nehrál závodně,tak jsem se několika turnajů zůčastnil,a to například v letech 2013 až 2016,kdy se každý měsíc pořádali turnaje v jedné hospodě v Telči.V hospodě,do které jsem často chodil stejně jako další účastníci,takže jsme se většinou všichni znali,díky čemuž během turnajů panovala přátelská atmosféra. To víte hrálo se přece v hospodě ,takže když jste měli zrovna mezi zápasy přestávku,seděli jste u stolu a popíjeli pivo.K tomu jste navíc skrz turnaje dostali vždy večeři,takže i když šlo na turnaji o to,kdo vyhraje,tak si to většinou užili i ti,co prohráli,tedy kromě mě,já vždycky chci vyhrát.
V letech 1997 až 1999 jsem chodil na základní školu v Telči do třídy s jistým Zdeňkem K. Popravdě se mi ulevilo,když ve třetí třídě od nás odešel na jinou školu,protože mi ve škole během třetího ročníku začal dělat zle. To víte,já byl hubený kluk,zatímco Zdeněk hokejista,který nabíral svalovou hmotu,takže jsem pro něho byl jen hubeňour,kterému mu rád říkal slabochu. Slaboch,co si hraje na fotbalistu,ale to nebylo vše,pravdou je,než odešel od nás ze třídy,tak se jeho útoky na mojí osobu zvyšovaly,takže na konci jeho působení u nás ve škole to už z jeho strany vůči mně byla šikana,pravda spíš psychická,ale stejně víte,když do vás občas někdo vrazí,tak to přejdete,ale když vás uráží pořád a nechce s tím ta dotyčná osoba přestat,v mém případě Zdeněk,tak už vám to příjemné není,nejhorší na tom je,že tehdy vyhecoval občas i další kluky ze třídy,aby mě uráželi,v jednu chvíli jsem se bál chodit do školy a učitelka s tím tenkrát nic nedělala,ať se prý chovám jako chlap.Když pak Zdeněk odešel na jinou školu,tak se mi hrozně moc ulevilo.
V létě roku 2008 jsem poznal Petru Mac.Krásnou holku co pochá-zela kousek od Dačic, a stalo se další holkou se kterou jsem spal do-dnes si vzpomínám, jak do mě Petra byla zaláskovaná dokonce tehdy, už vymýšlela jména dětí, které bychom spolu měly. Skoro jsem si teh-dy říkal, aby nechtěla se za mě hnedka provdat. Milovala mě opravdu hodně dokud jsem to nezkazil, hrozně jsem jí tehdy ublížil svojí zra-dou, protože jsem se pomiloval s jeji starší sestrou Luckou Mal. pokud se ptáte, jak tomu došlo, tak u Lucky doma, ten den mě a Petru poz-vala k sobě domů, udělaly jsme večírek ve třech, a, jelikož se to protá-hlo tak jsme u Lucky zůstaly přes noc, a tak popíjíme, a báječně se ba-víme, a poté se bavíme, už jen já, a Lucka, protože Petra si šla lehnout dřív než my s Luckou, a, když ještě něco vypijeme poté co Petra si jde lehnout, prostě alkohol udělá svoje, a my se s Luckou pomilujem, a tak druhý den se přiznám Petře, a tím u ní skončím. Dnes vím, že bych to, už neudělal, vyspat se se ségrou své holky.
Jak už bylo řečeno,turnaje se odehrávaly v Telči v hospodě,která nesla název Egypt, a konaly se v letech 2013 až 2016 a já jsem byl účastníkem turnaje prakticky od začátku.Poprvé to bylo,když jsem se zúčastnil v březnu roku 2013,tehdy semnou byla jako doprovod ještě přítelkyně Renata,a však musím poctivě přiznat,první turnaje mi zas tak dobře nevyšly,vlastně nejlepší umístění bylo dlouho 4.místo,i když je pravda,neúčastnil jsem se každého turnaje,ale i tak v průměru se zůčastnilo těchto turnajů 14 hráčů,takže 4 .místo nebylo pro mě kdoví jak skvělé,ale to se nakonec změnilo v květnu roku 2014,kdy jsem se poprvé dostal na třetí místo.I tehdy mě podporovala přítelkyně,akorát už ne Renata,ale Sabina,o které už jsem taky v knize psal,ale zpáky k stolnímu tenisu,i když třetí místo potěšilo,vždycky chci víc.
A tak netrvalo dlouho, a já se dočkal lepšího umístění, protože v září roku 2014 jsem, už na turnaji skončil na prvním místě opět příto-mnosti přítelkyně, ale ne Sabiny, nýbrž Lídy se, kterou jsem v tomhle období chodil, ale zpátky k turnajům, protože od té doby jsem na tu-rnaji v hospodě Egypt patřil k hráčům, co se umisťovaly nejvíš, a to, až do ledna 2016, pak se turnaje přesunuly do Sokolovny opět v Telči, ale i v Sokolovně jsem vyhrával důkazem hned první dva turnaje prá-vě v Sokolovně jsem vyhrál, a byl jsem jen kousek od toho, abych vy-hrál tři turnaje za sebou, což se mi nakonec nepovedlo nicméně i ,když turnaje v Sokolovně neměli takovou atmosféru jako měli v Egy-ptě, tak i přesto jsem se turnaji i nadále rád účastnil, a dost často i vítězil i, když šlo jen o amatérský turnaj, tak přesto jsem v nich rád vítězil, protože já chci vždycky vyhrávat.
Když jsem z Lídou chodil v roce 2014,bez pochyby jsem si užíval letní večery,které jsme spolu trávili.Většinou jsem jezdil já za Lídou do Vystrčenovic,kde Lída bydlela u rodiču a většinou jsme tak byli spolu celé odpoledne a celý večer a právě večery jsem s Lídou zbožnoval ,ať už jsme třeba byli na louce a sledovali oblohu či trávili večer u rybníka,nebo jsme hráli u Lídy stolní tenis,to vše bylo ale jedno,protože důležité bylo s kým jsem to trávil,protože krásné chvíle jsou o tom trávit je s člověkem,kterého milujete a já tenkrát miloval Lídu.
Jsme v lednu 2016, a já mám menší průšvih i, když jsem nabyl na vině já, nýbrž jeden ba-rman. Začalo to docela nevině, dal jsem si v hospodě dvě piva, ovšem ten bídák mi na-účtoval piv šest. Je pravda,že o pár dní dříve mi půjčil peníze, ale ty byly pro našeho spole-čného kamaráda, a ten je měl vrátit dle domluvy. Takže neměl tenkrát právo mě o ty peníze okrást. Když mě takto obral, vzal jsem mu klíče od auta, a šel klidně domů on mě připravil o mojí bundu,Čekal jsem,že se staví pro ně ke mně domů, a vše si rozumně vyříkáme, ale zmýlil jsem se,ale on na mě zavolal policii. Ta mě odvezla zpět do hospody, kde jsme si s ba-rmanem vše vrátily, ale ještě před tím jsme se málem porvali před policajtama no skoro, protože nás museli odtrhnout právě tito policisté , bal to tehdy velká ostuda, co vám budu povídat, když se to pak povídalo mezi lidma něco ve stylu Dorotka má ostudu,pere se v hos-podě s barmanem, a policajti musí pro něho, až domů no prostě komedie, kterou nechceš zažít.
Je rok 2010, přesněji květen, jsem ve třetím ročníku na kuchařovi v Třešti. a blíží se moje závěrečné zkoušky. Vyhlížím úspěšné dokončení tříletého oboru, ale tohle je příběh o mě, a Soně. Další ženské na mém milostném seznamu. Kde jsem Soňu poznal? Bylo to tehdy v květnu 2010 v Telči v Non-stopu kam jsem často chodíval, a právě tam Soňu jednoho večera poznal. Seděla tam tehdy se svojí kamarádkou, a já se s holkama dal do řeči, dokonce jsem si s nima i zahulil. Dobře jsem se s nima bavil hlavně se Soňou, která se mi moc líbila, a sa-mosebou jsem jí začal svádět, a úspěšně. K ránu jsme se, už líbali, ale to nebylo vše, proto-že když pro holky přijel jejich kamarád, aby je odvezl domů, tak si od něho vzala Soňa klíče od auta, a k nim i mě. Jo vzala si mě do auta svého kámoše, a tam jak tušíte k něčemu do-šlo, a ano pomilovali jsme se opravdu pořádně, a bylo to pro nás oba velice příjemný.
Od chvíle co jsem se začal věnovat herectví, jsem měl velký sen, a to natočit film ze svého života. Moc jsem o tom snil to vám povídám, a ještě více jsem o tom začal snít v době, kdy jsem začal točit seriál Pavel Dorotka historky ze života, protože, když jsem viděl, že seriál z mého života dokáže upoutat pozornost, začal jsem chtít natočit film ještě více, protože, když měl seriál sledovanost bude jí mít nejspíš i film, a, tak jsem se zhruba v prosinci roku 2018 o nápadu natočili film zmínil Šebimu, který z toho první chvíli radost neměl, vlastně, když jsem mu nápad pověděl, tak jeho odpověď zněla asi takhle jejda samé Dorotka to lidem nedělej pověděl mi tehdy, a však já, už tehdy věděl, že to prostě musím dotáhnout do konce a film natočit.
Ledy skrz film se začaly hýbat zhruba v únoru roku 2019, abyste byli v obraze zhruba o měsíc dříve, když jsme k seriálu Pavel Dorotka historky ze života natočili 6. Epizodu se v seriálu objevila jistá Marie Hr., Která mi ve zmiňovaném seriálu ztvárnila postavu mé bývalé pří-telkyně Sabiny, a jelikož na mě Marie coby herečka udělala dojem ro-zhodl jsem se jí obsadit do filmu Pavel Dorotka- láska a zrada, to byl název pro můj film z mého života, příběh filmu je z roku 2012, kdy jsem chodil s Renatou, ale začal jsi i s jistou Klárou, a právě Kláru měla hrát Marie ostatně film měl být především o mém vztahu s Klárou tu-díž měla Marie hrát Hlavní ženskou roli ve snímku. Když jsem Marii dal nabídku na roli Kláry byla nadšená, a jelikož jsem přemluvil Šebiho ,tak jsme mohli začít připravovat film film, který se měl začít natáčet v červnu roku 2019, a natáčet jsem měl do srpna stejného roku, jak já byl tehdy natěšený o to větší pak bylo zklamání, když Marie nakonec z role na poslední chvíli couvla vzpomínám si, už jsme chystali plakát pro film, a, už se počítalo s natáčením.
Poté co Marie z filmu odstoupila jsem prožil velké zklamání, to víte vážně moc jsem chtěl film natočit. Sice jsem se snažil do snímku zís-kat novou herečku pro hlavní roli Kláry, ale bohužel mi žádná z žen , který měli o roli Kláry zájem prostě nevyhovovala, a, tak jsem tedy natáčení musel odložit, což mě upřímně štvalo, byl jsem z toho hodně podrážděný, já si nemůžu pomoct vždycky chci vše dotáhnout do kon-ce, a, jelikož jsem natáčením se odložit, tak jsem tedy nemohl dotáh-nout do konce, a, tak čas běžel, a já se skoro začal smiřovat s tím, že film láska i zrada nenatočím. Vlastně uběhl v podstatě rok od chvíle , kdy z příprav filmu odstoupila Marie .Byl konec května roku 2020, a film se vrátil do hry, tou dobou chodím, už skoro měsíc Luckou, ale o našem seznámení až jindy, protože teď se bavím o filmu Pavel Doro-tka láska a zrada, protože právě díky Lucii se příprava filmu znovu rozjela, neboť právě Lucku jsem obsadil do role Kláry hlavní ženské postavy, takže jsem měl opět filmovou Kláru, a film se tak mohlo začít natáčet konečně. Konečně jsem se dočkal.
Přípravy filmu začali v červnu roku 2020, já jsem se pochopitelně ujal režie, scénáře, a hlavní role, Šebi tak kamery, a Michal celý film sestříhal, aby ho pomocí pak Michal do filmu dodal i hudbu ve filmu se objevilo zhruba 15 herců, a jeden pes někteří z herců, už předtím hráli u mě v seriálu Pavel Dorotka historky ze života na příklad Bro-něk, Damián, Daniel, Dominik, Ondřej, Marcela, avšak ve filmu se objevili i lidé co v seriálu mě neúčinkovali například student Italského gymnázia Franta Matyáš, a Milan také Monika, a Jiří ty sice v létě udě-laly do Telče výlet, a jelikož mě chtěli poznat, tak jsem jim umožnil si ve snímku zahrát i s jejich pejskem, také si u mě ve filmu zahrál Zde-něk fajn kluk z Českých Budějovic, a nesmím zapomenout na mojí Lucii v roli Kláry, a mě který hrál ve filmu sám sebe akorát o osm let mladšího.
Je červen roku 2020, a začíná natáčení filmu Pavel Dorotka láska a zrada, natáčení filmu trvá od června do konce srpna roku 2020. Celé natáčení proběhne v Telči, příběh filmu, jak, už jsem v knize zmínil je především o mém vztahu s Klárou, vztah, který jsem prožil v létě roku 2012, a je stejně jako vše v mém seriálu Pavel Dorotka historky ze života podle skutečné události, ve snímku se odehraji pasáže i z roku 2013 a 2019 výhodou filmu, že s Lucii v roli Kláry nemusíme zamilova-ný pár hrát, neboť se milujeme i ve skutečnosti pokud jde o samotné natáčení, navždy na to budu vzpomínat, ať, už kvůli lidem co se o filmu sešli, na vtipné situace, nebo třeba i na momenty, že na nás je z natáčení poslali policii zároveň jsem v samotném snímku snažil co nejvíc ukázat krásu města Telč. Škoda jen, že jsme nemohli točit v zámecké zahradě, ale nikdy nemůžeme mít vše, a co ještě dodat v době kdy píšu, film čeká na svoji premiéru v kině, tak snad jen věřme, že film Pavel Dorotka láska a zrada bude mít úspěch, a lidem se sní-mek bude líbit, když už jsme ho natočili.